Je-li konkurenční výhodou firmy lidský potenciál, je nejdůležitější jej správně změřit. Tvrdí to konzultant sdružení Silma Ľuboš Polakovič. Dodává, že když neumíme lidský potenciál změřit, neumíme ho ani řídit. Metody měření výkonnosti firem se vyvinuly od nejjednodušších zaměřených na finance přes měření znalostí v nových technologiích a schopnostech. Další dimenzi budou tvořit pokusy vyjádřit výkonnost managementu, procesů, organizace, spokojenost zaměstnanců či míru nákladů ve vztahu ke kvalitě produktů.
Podle názoru poradců Silmy je však důležité změřit i „energii“ firmy, tedy těch lidí, kteří ženou firmu kupředu. Metodika používaná sdružením Silma přirovnává firmy k živým organismům. Podniky část přijaté potravy stráví a přemění na energii, zbytek vylučují jako odpad. Množství „odpadu“, tedy entropie, vystihuje fakt, jak management s přijatou energií pracuje a kolik jí spotřebuje efektivně. Východiskem pro toto měření úspěšnosti se stal podíl lidí považovaných ve firmě za zdroj úspěšnosti.
Zaměstnanci se mohou podle této metodiky nacházet v pěti stavech od nejprospěšnějšího po nejškodlivější: spolupodnikatel, zlepšovatel, plnič, poloplnič a egocentrik.
* Spolupodnikatel – nejvyšší možná úroveň angažovanosti pracovníka, kdy dotyčný vnitřně přebírá odpovědnost za úspěch firmy. Sám si stanovuje nejnáročnější úroveň příkazů a zákazů.
* Zlepšovatel nejen odpovědně plní příkazy a zákazy, ale i tvořivě využívá příležitosti a minimalizuje problémy a rizika.
* Plnič plní jednoznačné příkazy a zákazy. Od nadřízeného však vyžaduje, aby mu složitější problémy pomohl překonat.
* Poloplnič vynuceně a pod dohledem plní jednoznačné příkazy a zákazy. Příležitosti si nechává pro sebe a rizika přenáší na organizaci.
* Egocentrik porušuje i jednoznačné instrukce, příkazy a zákazy s cílem maximalizovat vlastní prospěch na úkor organizace. V tomto stavu si organizace platí svého ničitele, zloděje a tuneláře.