Projektová výuka je budoucností vzdělávání. Můžeme se těšit na konec robotického biflování?

Ing. Marek Beránek, Ph.D. - Ředitel Unicorn College

Jak ukazují dlouhodobé výzkumy směřované na spokojenost vysokoškolských studentů s vzdělávacími osnovami, tak největší problém je zpravidla nedostatek praxe. Studenti často nevidí takřka žádnou vazbu mezi podávanými informacemi a jejich potenciálním využitím v pracovním prostředí. S tímto problémem se dlouhodobě snaží bojovat koncept aplikované projektové výuky, která si dává za cíl vštípit studentům mentalitu reálného pracovního uplatnění, která je často velmi odlišná od prostředí školních lavic.

Asi jsme to někdy zažili úplně všichni – pedagog nám předává nějaké znalosti (lhostejno, zda jde o fyzikální příklady či integrály), ale informace se k nám dostávají samy o sobě – bez potřebného kontextu a praktického užití. Mozek se s informací tedy popere mnohem hůře a někdy vůbec, neboť nám tyto vědomosti přijdou pouze jako další nástroj pro týrání nebohých školou povinných, a tak ztrácíme motivaci. Odtud tedy známý povzdech ‚‚K čemu nám to jako bude..‘‘.

Přesně s tímto se snaží bojovat princip aplikované výuky, klíčovým prvkem je pak projektová výuka, kdy se studenti účastní celosemestrálních projektů či workshopů. V praxi si tak zkouší znalosti, které načerpali během přednášek a seminářů. A co je ještě důležitější – tyto projekty nejsou brány pouze jako nějaké cvičení pro zpestření dlouhé chvíle, ale jsou reálnými simulacemi toho, jak to vypadá v reálném pracovním procesu.

Jak to tedy vypadá?

Každá skupina, která se projektové výuky účastní, má přesně dané funkce včetně zodpovědného vedoucího projektu a vše funguje podle zásad standardní, profesionální firemní kultury. Ať již jsou to pravidelné schůzky s klienty, interní porady, správy rozpočtu či delegování práce mezi členy týmu – od reálného pracovního procesu se projektová výuka takřka ničím neliší. S tím souvisí i ten nejdůležitější aspekt – feedback. Každý projekt je realtimově hodnocen člověkem, který v současné době pracuje na relevantní pozici v některé z předních firem působících na českém trhu. Studenti tak mají možnost zjistit, jak by jejich projekt fungoval v reálné praxi a dostávají relevantní připomínky od odborníků zvyklých na vysokou úroveň a maximální praktickou funkčnost projektů.

Neméně důležité je pro studenty i sbírání zkušeností během praxe. Z nedávného průzkumu společnosti Deloitte mezi českými vysokoškoláky vyplynulo, že téměř všichni studenti (bylo jich přes 90 %), kteří měli práci nebo stáž související s oborem jejich studia, se domnívají, že šlo o užitečnou zkušenost. Je tedy jasné, že učit studenty co nejdříve využívat v praxi načerpané teoretické znalosti je cestou, která v budoucnu bude kvalitnímu vysokoškolskému vzdělávání jasně dominovat. V HR oddělení prestižních firem a korporací nesedí žádní hlupáci. Pokud na přijímací pohovor přijde student, který strávil 5 let robotickým biflováním, a student, který má za sebou 5 let stáží, praxí, projektů, je asi jasné, kdo má větší šanci na přijetí.