„Nechoďte za mnou s problémy, ale s návrhy řešení,“ říkají manažeři často svým lidem. Snaží se tak nejen omezit zbytečné stížnosti, ale také dát podřízeným více pravomocí a odpovědnosti, možnost skutečně změnit neefektivní chod věcí.
Problém však může být v tom, že některé problémy jsou příliš složité na to, aby s řešením mohl přijít jednotlivec nebo i celý tým. Mohou vyžadovat spolupráci mnohem širšího týmu odborníků s širším spektrem názorů.
Často se také stává, že za manažery přicházejí s řešeními jen ti nejhlasitější členové týmů, kteří dokáží prosadit své řešení, aniž by bylo zváženo více možností a názorů ostatních.
Výjimkou nejsou ani situace, kdy podřízení mají strach upozornit na problém, protože si nejsou zcela jisti řešením. Vyčkávají proto v tichosti, dokud nepřeroste do krize, kterou již nelze přehlížet. Jindy zase mají představy o možném řešení, nechtějí však svého šéfa rozčilovat nebo zatěžovat.
Týmy, ve kterých se chodí za manažerem jen s dobrými zprávami, jsou na tom v podstatě stejně jako týmy, v nichž se za manažerem nechodí vůbec. Výsledkem jsou problémy bez řešení.
Otázkou je, co tedy může manažer udělat lepšího, než vést své lidi k tomu, aby upozorňovali na problémy a zároveň navrhovali řešení.