Multitasking je jedním ze symbolů moderní informační éry. Spíše než na faktech je ale založen na slepé víře. Představuje častou příčinu kancelářských omylů a i když si myslíme, že díky němu děláme více s méně zdroji, ve skutečnosti děláme naopak méně s více zdroji. To, co dnes nazýváme multitaskingem, se dříve označovalo jako nedostatečná pozornost.
Odborné studie po desetiletí ukazují, člověk nebyl stvořen pro to, aby dělal více věcí najednou a může to pro něj být i nebezpečné. Psycholog z americké NASA James C. Johnston potvrzuje, že když děláme více věcí najednou, je téměř nevyhnutelné, že budeme pomalejší a méně kvalitní. Paralelně analyticky přemýšlet podle něho můžeme, s praktickými úkoly je to však horší. V laboratořích hovoří o úspěšném multitaskingu, pokud zkoumavý subjekt dokáže rozpoznávat barvy a zvuky zároveň. V kancelářích si však pod tímto pojmem představují manažeři mnohem náročnější věci. Největším mýtem o multitaskingu je domněnka, že člověk může efektivně dělat více věcí najednou, když komunikuje s ostatními.
-kk-