Jak úspěšně docílit etického chování u zaměstnanců?

Proč je dobré se chovat eticky a co vlastně etické chování přináší samotnému nositeli? Není to jen o tom, že silnější vždy vyhrává? Jak by to vypadalo, kdyby měli prostor pouze dravci…?

Etika velmi souvisí s asertivitou a sebevědomím. Jde o sociální dovednosti a asertivita sama o sobě je velkým etickým tématem. Mylná je však představa, která dodnes přetrvává u lidí a vídám ji často ve firmách a na školeních, že asertivita je schopnost prosadit se za každou cenu. Jít přes mrtvoly a být zkrátka tím dravcem, který uloví kořist za každou cenu. Znáte takové příklady z vlastní praxe? Věřím, že ano. Určitě se shodneme, že tak se dlouhodobě společně fungovat nedá. Ani ve firmě, ani v životě. Jak tomu předcházet?

Už od mládí rodiče dětem vštěpují, ať se chovají slušně, neberou hračky ostatním dětem, rozdělí se… Shrnula bych jejich snahu v pokus o vštípení dětem jisté dávky prosociálního chování, tedy jednání ve prospěch druhého člověka bez ohledu na vlastní zisk, což lze podnítit i u vlastních zaměstnanců, kteří už dávno dětmi nejsou, a přesto je stále možné nadchnout je novými přístupy. Znamená to ale, že se budou nestále altruisticky obětovat ve prospěch ostatních bez nároku na odměnu? (Dravci už jistě mávají křídly a brání se.) Ne nezbytně. Každý má nárok na vnitřní odměnu, kterou je dobrý pocit z dané činnosti.

Dobrý pocit!? Je to dost? Možná to zní jako klišé, ale uvědomte si, že ve chvíli, kdy necítíte, že by vám daná aktivita měla přinést dobrý pocit nebo cítíte nespravedlnost a chcete za svou „oběť“ víc, pak je to zřejmý signál, že v aktuální situaci se prostě prosociálně zachovat nemůžete. Prosociálností tedy není míněno, že já vyhovím všem a všude za každé situace. Prosociální chování je totiž projevem silné asertivní osobnosti, která cítí příležitosti, které jí dovolují se v daný moment nějak zachovat a nabídnout svou pomocnou ruku. Dobrý pocit je jí skutečnou odměnou a nikoliv ani postačující (když už tedy nic jiného nikdo nenabídne…).

Vezměte si třeba příklad multimilionářů a jejich charitativní činnosti. Tihle lidé už dosáhli v konkrétní oblasti snad všeho, staly se silnými osobnostmi a nyní chtějí nabýt pocitu smysluplnosti tím, že po sobě zanechají dobrou stopu. Je to obohacující zkušenost a skvělý příklad prosociálního chování. Dobrý pocit můžeme ale sami vnímat už jen z toho, že svým jednáním budeme například zlepšovat vzájemné vztahy, napomáhat utváření znalostní organizace apod., budu-li třeba sdílet své know-how v rámci interních školení pro kolegy. Vedlejším pozitivním efektem navíc je, že zároveň s tím se mi dlouhodobě lépe povede ve firmě a ostatní mi nebudou házet klacky pod nohy. Jde o vlastně o princip win-win situace, kdy každá strana něco získá, a o tom už jste jistě sami nejednou slyšeli…

Jak podnítit etické chování ve vlastních lidech?

Rozvíjejte vaše lidi ve firmě tak, aby byli silnými osobnostmi, které však komunikaci nezneužívají jako nástroj manipulace ostatních lidí, nýbrž jí utvářejí mosty ke svým kolegům a vnímají hlubší smysl celé té práce, jejíž odměnou je samotný dobrý pocit z přispění svou troškou do mlýna.

Velmi dobrým příkladem, jak napomáhat vlastním lidem a také celé organizaci, je působení dobrých vzorů – férových lidí, kteří jednají transparentně a svým jednáním ovlivňují a sami podněcují ostatní lidi kolem. I jediné setkání s výraznou osobností dokáže člověka přesměrovat a ovlivnit. Pokud to totiž sami s lidmi myslíte dobře a upřímně, budou vám to věřit a navážete vzájemné dobré vztahy. Působení vzorů je stejný princip fungující jak u dětí, tak u zaměstnanců na pracovišti, čímž nikoho rozhodně nechci shazovat.

Další tip je pak následující: přijměte premisu, že všichni lidé jsou v jádru dobří, a pokud jim dáte podmínky, aby se v pozitivním směru rozvíjeli, pak budou. Uvědomte si však, že ani zahradník růži nevyrobí, pouze přizpůsobí prostředí k tomu, aby dokázala vykvést do krásy. Chybou často bývají také předsudky a mylné představy vůči lidem, kdy například manažeři mají pocit, že jejich podřízení nezvládnou přidělenou práci, mají problém s delegováním činností a spíše, než aby svým lidem nabídli prostor se zlepšovat a „kvést“, nechají je v situaci, která je dokonale otráví a raději odejdou. O talenty ale jistě přijít nechcete, že?

Třetím a určitě ne posledním přístupem je potřeba učit zaměstnance odolnosti vůči manipulaci. Touto problematikou se zabývá Zimbardo, v současnosti stále žijící psycholog, který zformuloval například tzv. Luciferovo desatero popisující několik zásad, jejichž použití může vést k tomu, že druhého člověka zmanipulujete a svedete na scestí. Zároveň se také zamýšlel nad tím, jak lidi vychovávat k odolnosti vůči manipulaci. Z jeho bádání vyplývá, že je nutné nepolevovat ani v malých věcech, které jsou šikmou plochou, po které velmi snadno můžete uklouznout. Manipulátoři jsou si toho vědomi a dokáží toho skrze „malé podněty ke špatnosti“ velmi rychle zneužít. Je nutné si tyto situace umět zvědomit a umět se vymezovat vůči konkrétním stavům v rovině osobní etiky i ve smyslu firemních hodnot. Jen díky tomu pak může firma fungovat jako dobře promazaný stroj.

Uplatňujete ve společnosti etické principy a podněcujete k etickému chování i vlastní zaměstnance? S jakými výsledky? Podělte se o své vlastní zkušenosti.

 

Článek vznikl ve spolupráci se společností Image Lab na základě videorozhovoru s lektorkou Marií Jakešovou:

video-2675190

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace