Propuštění vrcholového manažera by pro výkonného ředitele nemělo být příležitostí ukončit s daným člověkem veškeré vztahy a styky. Úkolem výkonného ředitele je zde naopak zachovat si s propuštěným manažerem dobré budoucí vztahy. Nejčastější chybou je podle řady výkonných ředitelů to, že se vědomě snaží oddálit nevyhnutelné a dávají manažerům další a další šance na zlepšení, i když předem vědí, že k němu nedojde.
Odborníci se shodují na tom, že prvním krokem k lepšímu zvládnutí propouštění je osvojení si umění přijímat ty pravé lidi. Samotný nábor je velice důležitý a pomůže předejít mnoha nepříjemným situacím, nemluvě o prostředcích, které je třeba na nové pracovní síly vynaložit. Jestliže je již výkonný ředitel skutečně nucen některého ze svých manažerů propustit, měl by mít na paměti, že není v jeho zájmu udělat si z dotyčné osoby nepřítele. Důležité je, aby propuštěný znal a pochopil důvody, které výkonného ředitele k jeho propuštění vedly a mohl s ním i v budoucnosti dobře vycházet.