Swisshouse: skutečně živý komunikační prostor

E-learning se neustále rozvíjí a díky tomu vzrůstá i zájem uživatelů o rozšířené funkce a propojitelnost s Internetem. Je zřejmé, že se vzdělávací a výukové procesy v brzké době změní. Virtuální učební architektury (platformy, portály, e-knihovny, interaktivní výukový software a systémy pro správu kurzů) nadchly uživatele natolik, že se tito pomalu přestali soustředit na „fyzickou“ architekturu učení – prostory, kde se spolu setkávají učitelé a studenti a kde spolu mohou spolupracovat. Fyzické prostory by neměly zmizet, protože jsou pro proces výuky velmi důležité.

Někteří designéři se proto pokusili propojit reálné a virtuální technologie, doslova „cihly a bajty“. Příkladem může být **Swisshouse** – výukové středisko nové generace, které by mělo vyrůst v Bostonu. **Swisshouse** respektuje dynamické propojení mezi reálným studiem a výukou s podporou technologií, stranou nezůstává ani potřebná diskuse a vytváření komunit. Článek uvádí několik případových studií této architektury.

Jak již bylo řečeno, **Swisshouse** je konstrukcí, která v sobě kombinuje reálné i virtuální prvky. Primárně je určena pro komunikaci a výměnu informací a znalostí mezi dvěma různými zeměmi. Naprogramování, návrh a podstata **Swisshouse** se skládá z následujících prvků:
* Zabudovaná informační zařízení. Do architektury i nábytku jsou zabudována informační zařízení, která slouží k propojení s virtuálním světem a sama o sobě definují pracovní prostor. Zařízení slouží k podpoře sociálních vztahů a spolupráce.
* Fyzická budova je koncipována jako prostorové rozhraní s virtuální komunitou. Díky tomu bylo dosaženo dokonalého propojení.
* Veřejný a soukromý prostor má své hranice, které jsou jasně definovány, jak v reálném prostředí, tak i na webu.
* Návrh počítá se všemi smysly člověka. Součástí budovy je kuchyňka, kde si lidé mohou vyměňovat znalosti i o přestávce na kávu.