Článek na webu management-issues.com uvádí příklad, jak čínští manažeři vznesli dotaz, proč bývalý prezident USA Obama neseděl při zneškodnění Usámy bin Ládina v čele stolu (jak ukazuje známá fotografie). Toto ukazuje, že v prostředí s hierarchickou kulturou, je zvykem mít šéfa vždy v čele stolu, a to bez ohledu na skutečnost, že jiní mohou být v dané situaci daleko relevantnějšími odborníky.
Radši hierarchii, nebo plochou organizaci?
Firemní kultura některých současných společností je spíše proti hierarchii. V mnoha dalších společnostech však role šéfů stále spočívá především v zadávání pokynů a kontrole jejich plnění. V takovém prostředí má konečné slovo obvykle ten nejvyšší manažer v místnosti.
Lidé, kteří nejsou zvyklí na rovnou nebo rovnostářskou firemní kulturu, obvykle předpokládají, že rozhodnutí jsou v absenci hierarchie přijímána společným a konsenzuálním způsobem. To je ovšem naprosto mylná představa. V rovnostářské kultuře rozhoduje vždy ten, kdo má k danému problému nejblíže. To umožňuje rychlé a velmi flexibilní rozhodování. O konsensus obvykle nikdo neusiluje, protože taková snaha by mohla všechno paralyzovat.
Oproti tomu v organizacích řízených hierarchicky se do rozhodovacího procesu zapojuje spousta lidí. Nejvyšší manažer jen zřídka rozhoduje sám, jeho rozhodnutí obvykle předcházejí dlouhá jednání s mnoha kolegy.
Nastavte očekávání hned na začátku
Typicky spornou záležitostí také je, zda jsou neformální rozhovory důležité, nebo jestli se jimi jen marní čas. Někdo je vnímá jako nezbytnost pro budování důvěry a pro někoho je to jen neproduktivní zábava.
I v této otázce je třeba sladit vzájemná očekávání. Vysvětlete je, prodiskutujte a otestujte, zda jsou všichni na stejné vlně. Teprve tehdy budou různorodé perspektivy kolegů pomoci dosáhnout něčeho velkého.
-jk-