Komunikační egoismus a management rizik

Vytisknout

Jiří Weinberger, TIMING Praha

Mezilidská komunikace je v každém pracovním kontextu úhelným kamenem z mnoha hledisek, mj. i z hlediska managementu rizik (čili řízení hrozeb a příležitostí).

Komunikační sobec přidělává starosti nejen druhým, ale i sám sobě. Slíbí-li takový člověk druhému: „Zítra ve 12 zavolám a odpovím na vaši dnešní otázku.”, ale další 3 dny nezavolá, stane se adresátem urgencí, e-mailů, vzkazů a výtek. Anebo na něj ten či onen (či ta či ona) raději zapomene, a to nemusí být pro komunikačního sobce vždycky jen výhodou.

Jestliže byla příčinou takového „taktického počínání” údajná pracovní přetíženost, pak se mu – velmi pravděpodobně jeho vinou – tato přetíženost bude dále zvětšovat. Nikdy nic není včas dojednáno, odsouhlaseno a zdárně dokončeno.

Komunikační sobec ovšem dokáže bezúčelně zatížit spoustu lidí. A nejvíc sám sebe. Jeho partneři pak v telefonu opakovaně slyší nebo v e-mailech opakované čtou udýchané „Sorry, nestíhám, nestíhám, ozvu se…”. A ozve se?

Třeba někdy přece jen ano. Takový člověk se ovšem nezeptá: „Mohu teď s vámi promluvit?“, takový člověk nejspíš předpokládá, že pro něj jeho protějšky mají čas, kdykoli se jemu zachce. Nemusím zdůrazňovat, že nebývá příliš oblíben. Takto si někteří z nás dokáží „vyšperkovat” celý svůj pracovní a často i soukromý život. Běda tomuto živočišnému druhu a třikrát běda takovým manažerům.

Podívejme se ale na věc i z druhé strany. Někteří komunikační sobci si o sobě myslí, že jsou zkrátka asertivní – a to je přece správné, nebo snad ne? Ne, tak nevypadá zdravá asertivita.

Nikomu neuškodí si pojem asertivita znova a znova definovat: Zdravá asertivita je komunikační schopnost sdělovat a prosazovat vlastní názory, postoje a požadavky s respektem, vstřícně, ohleduplně, neagresivně a bez manipulace. Asertivní člověk dokáže říci jak NE, tak ANO. Je jistě správné komunikovat vstřícně a laskavě, ale jen ve zdravých mezích.

Komunikační sobectví, ale i nadměrná komunikační „dobrosrdečnost“, by měly manažery zajímat. Jedno i druhé žere manažerům i jejich lidem a týmům nervy, čas, vzájemnou důvěru uvnitř organizace a důvěryhodnost navenek. Jedno i druhé je spolehlivým zdrojem zmařených příležitostí a realizovaných hrozeb.

Špatná komunikace vede k přetížení pracovníků, k vytváření horizontálních i vertikálních informačních bariér, ke zvýšenému riziku konfliktů, k narušení týmové pohody a synergie a k častějšímu selhávání pracovních procesů.

Autor článku

Obsah byl připraven ve spolupráci

Zaujal Vás tento článek? Objednejte si služby tohoto dodavatele na EduCity.cz a jako členové Klubu EduCity můžete získat něco navíc.

Komentáře k článku

Tento článek zatím nikdo neokomentoval. Přidejte komentář jako první.
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace