David Karpman věděl, že počet jeho zaměstnanců byl příliš vysoký. A věděl také proč – někteří z 30 zaměstnanců společnosti Del Rey Nut si přikrášlovali pracovní karty a brali peníze za hodiny, kdy nepracovali. Karpman nevěděl, co s tím má dělat, dokud nevyzkoušel biometrický docházkový systém, který požaduje po zaměstnancích otisk prstu, když přicházejí. Biometrika je využití tělesných údajů k identifikaci. Tato technologie existuje již dlouhou dobu, ale velkého rozmachu dosáhla po 11. září, kdy byla povýšena na prostředek k prevenci teroristických akcí. Omezení jako nedostatečná součinnost, četnost chyb a vysoká cena ale brání biometrice v širším přijetí.
Měření otisků prstů a jiných částí těla však již má své místo v byznysu jako nástroj kontroly „píchání příchodů kamarádem“, kdy zaměstnanci píchne přítel včasný příchod a pozdní odchod, a jiných zneužití systému docházky. Čtecí systém otisků prstů, který si pořídil Karpman stál například 400 dolarů a rychle se zaplatil díky mzdovým úsporám. Jiné biometrické přístroje měří třeba hlasový profil, obličejový profil nebo oční duhovku. Bez ohledu na druh použité technologie, nepozná vždy každého oprávněného uživatele nebo podvodníka. Biometrie není 100 procentně spolehlivá. Někteří lidé mají například přirozeně nejasné otisky prstů, které jsou přístroji obtížně čitelné. To příliš nevadí u zaměstnavatelů s méně než 100 zaměstnanci, protože se mezi nimi zřídka najde člověk s tímto typem otisků. Pro jistotu lze mít ještě záložní systém, například karty s podpisovými vzory.
-ba-