Novoročním předsevzetím pro mnohé manažery lidských zdrojů by mohla být větší snaha o snížení fluktuace zaměstnanců. Zatímco totiž firmy většinou usilují o to, aby si uchovaly lidi, které již najaly, přijímání správných lidí s nižší tendencí brzy odejít již tolik pozornosti nevěnují.
Podle organizačního psychologa Ryana Zimmermana, profesora managementu na americké Mays Business School, určití lidé tíhnou k brzkému odchodu ze zaměstnání více a jiní naopak chtějí setrvat, ať se děje cokoli. Aby firmy lépe pochopily, proč zaměstnanci odcházejí, měly by sledovat fluktuaci ve vztahu k jednotlivým osobnostem zaměstnanců.
Zimmerman se ve svém výzkumu soustředil na tři klíčové osobnostní charakteristiky, které lze měřit u každého jednotlivce, a předpovídají budoucí rozhodnutí k odchodu – schopnost souhlasit, zásadovost a emoční stabilitu.
Lidé, kteří mají větší tendenci souhlasit, odcházejí méně, protože jdou s ostatními a soustředí se na to, co si ostatní myslí. Zásadoví lidé vykazují vysokou pracovní etiku, jsou závislejší a spolehlivější. Emočně stabilní lidé také méně odcházejí, protože tíhnou ke klidu a bezpečí.
Když se firmy budou předem soustředit na najímání zaměstnanců s těmito vlastnostmi, měla by se fluktuace u nich snížit. Zároveň je však důležité sledovat i organizační faktory, jako je spokojenost v práci a celková složitost výkonu zaměstnání, které mají také velký vliv na fluktuaci. Zaměstnanci nejčastěji odcházejí kvůli omezené možnosti kariérního rozvoje a ohodnocení, které neodpovídá jejich dovednostem.
Firmy tak mohou snížit fluktuaci i tím, že vybudují vhodné pracovní prostředí. Nejdůležitější je však vybírat ty správné osobnosti.
-kk-