Bez špatných vůdců by nebyli dobří

Profesorka Harvardské univerzity Barbara Kellerman se věnuje studiu vůdcovství. Ve své nejnovější knize se však nezaměřila na popis rysů dobrého vůdce, jak se snaží většina autorů. Domnívá se totiž, že vůdcovství je třeba vnímat komplexně, a proto analyzovala temnou stránkou lidské povahy. Svou knihu nazvala výstižně **Špatné vůdcovství: Co to je, jak vzniká a co to znamená**. Každý musí podle ní vnímat, že vůdcovství je svým způsobem zákeřné. Nelze jej vnímat jen bíle, ale ani černě. Nabývá různých odstínů šedé.

Skutečnost je taková, že dobří a špatní vůdcové mají mnoho společného. Jedná se například o inteligenci, energii, zájem o dosažení úspěchu, rozhodnost nebo komunikativnost. Otázkou je pouze to, co konkrétního se kdy a kde stane, že někteří z nich jednají špatně. Špatní vůdcové se v zásadě dělí do sedmi skupin na nekompetentní, ustrnulé, neukázněné, necitelné, zkorumpované, nesnášenlivé a zlé. Podřízení těchto lidí se pak stávají špatnými následovníky, proti čemuž je třeba bojovat. Jedním z možných řešení je omezení doby působnosti vůdců. Dále je z pozice vůdce možné podniknout následující kroky:

- Sdílejte moc.
- Nedůvěřujte pouze sobě.
- Nevzdalujte se od reality.
- Vyrovnejte své nedokonalosti.
- Udržujte rovnováhu mezi osobním a pracovním životem.
- Pamatujte na své poslání.
- Udržujte své zdraví.
- Vytvořte si systém osobní podpory.
- Buďte kreativní.
- Uvědomte si a kontrolujte své touhy.
- Rozjímejte o sobě a svém působení.

-kk-