Schopnost rozpoznat emoční stav druhých a brát v úvahu jejich pocity při vlastním rozhodování. Tomu se odborně říká sociální uvědomění. Řadě lidí tato schopnost chybí, protože místo toho, aby při komunikaci věnovali plnou pozornost druhým, přemýšlejí o tom, co řeknou sami nebo o tom, jak se jich dotýká to, co druzí říkají. To se pak negativně podepisuje na vztazích s ostatními.
Dobrá zpráva je, že stačí jen vynechat několik slovních obratů a vaše vztahy s ostatními se výrazně zlepší. V zajímavém článku na síti LinkedIn na to upozornil odborník na emoční inteligenci Travis Bradberry, autor celosvětově úspěšné knihy Emoční inteligence, která vyšla i v češtině v nakladatelství BizBooks. Radí vyvarovat se následujících výroků.
„Vypadáš unaveně.“
Raději se zeptejte: „Je všechno v pořádku?“. Když daná osoba uvidí, že chcete pomoci, bude sdílnější, než když řeknete, že vypadá hrozně.
„Super, ty jsi shodil snad tunu!“
I dobře míněná poznámka může ublížit. Kompliment, který srovnává minulý a současný stav, může vyznít jako kritika. Platí to i pro výroky typu: „Na svůj věk vypadáš výborně“. Stačí říci: „Vypadáš skvěle.“
„Stejně pro tebe nebyla dost dobrá.“
Ať už jde o osobní či pracovní vztah, nedopadl dobře. Tímto výrokem však dáváte najevo, že si dotyčný neumí vybrat. Raději řekněte jen: „Její chyba.“
„Ty pokaždé... ty nikdy...“
Nikdo nedělá nic vždy nebo nikdy. Držte se konkrétní situace a popisujte, co vnímáte jako problém. Pokud se něco často opakuje, řekněte: „Zdá se, že to děláš poměrně často.“
„Jak už jsem řekl...“
Neopakujte doslova výroky, které jste už řekli. Pouze byste tím ukázali, že si nejste jisti sami sebou nebo nevěříte svým posluchačům. Chcete-li něco zopakovat, zopakujte to jinými slovy.
„Hodně štěstí.“
Když chcete někomu popřát štěstí, může to vyznít tak, že danou činnost bez štěstí (t.j. sám) nedokáže. Raději řekněte: „Máš na to.“
„Udělej, co chceš.“
Pokud vás někdo požádá o váš názor nebo radu, snažte se odpovědět konkrétněji. Můžete říci, že nemáte zcela jasný názor, ale doporučili byste zvážit to a to.
„Já aspoň nikdy...“
Tento agresivní způsob odpovědi na určitý výrok usiluje o posunutí pozornosti směrem k nějaké dřívější chybě, která již dnes není relevantní. Raději řekněte: „Omlouvám se.“
-kk-