Nečtěte to

V elektronické komunikaci stále více objevují tzv. důvěrnostní doložky, jejichž úkolem je zabránění rozšíření důvěrných zpráv mimo určitý kruh lidí a současně ochrana konkrétních osob před obviněním ze šíření počítačových virů. Konkrétně tyto doložky adresátovi oznamují, že obsah e-mailu, který právě čte je důvěrný a určený pouze určitým osobám. Dále se v nich píše, že daný důvěrný e-mail může obsahovat informace nebo materiály chráněné příslušnými zákony. Odborníci však v této souvislosti vznášejí otázku, k čemu takové doložky v praxi jsou. Pro uživatele elektronické pošty totiž představují jen dlouhý nesrozumitelný právní text na konci e-mailu, který se již dávno odnaučili číst. Paradoxní je také to, že se důvěrnostní doložky objevují i u e-mailů komerčního charakteru, jejichž původním smyslem je co největší rozšíření.

Odborníci se domnívají, že důvěrnostní doložky ve skutečnosti nedokázaly nic jiného, než znechutit adresáty elektronických zpráv a snížit autoritu odesílatelů v jejich očích. Přiložení takové doložky ke každé odchozí zprávě rozhodně není zárukou vyšší bezpečnosti. Smysl mají tyto doložky jen za určitých předpokladů, konkrétně při dodržování tří pravidel:
- Adresát a odesílatel by měli nejprve společně uzavřít dohodu o důvěrnosti vyměňovaných elektronických zpráv.
- Doložka by vždy měla definovat důvěrnost zpráv individuálně na základě uzavřené dohody.
- Důvěrnými by měly být označovány pouze materiály, které skutečně jsou důvěrné.

**Datum vydání:** II/2003
Zdroj: CIO.com - Internetové stránky časopisu CIO pro vedoucí pracovníky v oboru informačních technologií
Zobrazit přehled článků ze zdroje CIO.com
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace