V globálním konkurenčním prostředí platí už řadu let jednoduchá pravda: Náklad, který nepřidává konkrétní, zákazníkem vnímanou hodnotu vašemu produktu, musíte pokrýt z vlastní marže – jinak neprodáte. Kalkulovat průměrné režijní přirážky je proto dávno pasé – a podniky to naštěstí vesměs vědí. Nejčastější variantou kalkulace se podle našich zkušeností stává kalkulace s využitím časových sazeb činností, obecně označovaná jako Time Driven Activity Based Costing (TD -ABC). Jde prostě o to, promítnout rozhodující balík nepřímých nákladů podniku do nákladových sazeb: třeba sazby za minutu práce stroje nebo hodinu práce programátora. Po možná zbytečně složitých konceptech devadesátých let uplynulého století se tak do praxe vrátil pragmatický postup, který byl v mnoha firmách uplatňován tradičně, alespoň pokud jde o oblast výroby. Teď tu však máme novou výzvu: Průmysl 4.0. A přirozená otázka zní: budou tyto metody použitelné i v éře masového nasazení robotů?