Výkonní ředitelé propouštějí své manažery neradi a navíc to ani neumějí

Zeptáme-li se výkonných ředitelů, která činnost je v jejich funkcích nejvíce děsí, nebude to kupodivu úspěch na Wall Street, nýbrž propouštění jejich vrcholových manažerů či jenom pouhá myšlenka na to. Vesměs se shodují na tom, že stres, který prožívají v souvislosti s prodejem a zisky nebude nikdy tak vysoký jako v případě jednání s lidmi, potažmo jejich propuštění. Propouštění vrcholových manažerů rozhodně není činností, kterou by se výkonní ředitelé mohli naučit na obchodních školách.

Propuštění vrcholového manažera by pro výkonného ředitele nemělo být příležitostí ukončit s daným člověkem veškeré vztahy a styky. Úkolem výkonného ředitele je zde naopak zachovat si s propuštěným manažerem dobré budoucí vztahy. Nejčastější chybou je podle řady výkonných ředitelů to, že se vědomě snaží oddálit nevyhnutelné a dávají manažerům další a další šance na zlepšení, i když předem vědí, že k němu nedojde.

Odborníci se shodují na tom, že prvním krokem k lepšímu zvládnutí propouštění je osvojení si umění přijímat ty pravé lidi. Samotný nábor je velice důležitý a pomůže předejít mnoha nepříjemným situacím, nemluvě o prostředcích, které je třeba na nové pracovní síly vynaložit. Jestliže je již výkonný ředitel skutečně nucen některého ze svých manažerů propustit, měl by mít na paměti, že není v jeho zájmu udělat si z dotyčné osoby nepřítele. Důležité je, aby propuštěný znal a pochopil důvody, které výkonného ředitele k jeho propuštění vedly a mohl s ním i v budoucnosti dobře vycházet.

**Datum vydání:** IV/2003