Poctivost a odvaha - nezbytné vlastnosti výkonného ředitele

Bezúhonnost a morální trvalost by měly být jedním z poznávacích znamení člověka, jenž chce dobře vést ostatní. Špičkoví manažeři, vůdci společností, musejí každý den čelit morálním a etickým dilematům, ptát se sami sebe, co je v dané situaci etické, morální a správné. Tento úkol rozhodně není lehký. Bezúhonnost bychom mohli definovat jako kombinaci solidnosti, poctivosti a stálého respektování morálních a etických zásad a kodexů. Další složkou je čestnost a upřímnost, schopnost říkat pravdu a také umění držet slovo vůči zaměstnancům, zákazníkům, nadřízeným, investorům, obchodním partnerům a dalším.

Poctiví a čestní manažeři dokáží v lidech probudit důvěru a vůli následovat je. Být bezúhonný má tak sice praktický dopad, ale to nemůže být hlavním důvodem, proč se tak chovat, tím je čestnost sama. Pouze tím, že začneme vést sami sebe a dávat příklad, dosáhneme změn ve vedení ostatních. Být mravně stálý však vyžaduje notnou dávku odvahy. Článek přináší také názory výkonných ředitelů různých společností. Vedoucí si musí být jist, že nemá dva hodnostové žebříčky – jeden pro sebe a jiný pro ostatní. Vedení příkladem je nejdůležitější věcí. Pokud nejste sami bezúhonní, těžko se vám povede uzavřít kontrakt se solidní firmou.

Manažeři by si proto měli položit několik otázek typu: Jsem otevřený a poctivý ve všech situacích? Rozhoduji morálně a eticky bez ohledu na finance a obtížnost? Má firma stanovena jasná pravidla, která zajišťují, že budou dělána rozhodnutí nejen odvážná, ale také morálně a eticky správná, a jsou s nimi srozuměni zaměstnanci? Jsem já sám svými hodnotami příkladem?

**Datum vydání: VIII/2002**