Ověřování referencí: pět chyb, kterých je třeba se vyvarovat

I přes snahy co nejvíce zjednodušit proces kontroly referencí prostřednictvím Internetu můžeme říci, že vlastní osobní kontakt a interakce ověřujícího pracovníka a „referované“ osoby nic nenahradí. Celý proces vyžaduje intuici, schopnost naslouchat a vytvořit si na základě různých faktů ucelený obraz o povaze uchazeče a jeho vhodnosti na určitou pozici.

Autor článku za léta své praxe zjistil, že při kontrolování referencí dochází k 5 nejčastějším chybám:
1) Někdo reference nekontroluje vůbec. V konečném důsledku to může být nebezpečné.
2) Nedostatečná konzistentnost. Jedna z nejnebezpečnějších praktik. Reference některých uchazečů se kontrolují, ale jiných nikoli.
3) Nabídka práce bývá podmíněna ověřením referencí. Nejprve by si měl potenciální zaměstnavatel udělat obrázek o uchazeči ze životopisu a pohovoru a poté si ověřit reference. Ne naopak.
4) Zaměstnavatel nechává volbu referencí na uchazeči. Zaměstnavatel by měl požadovat po uchazeči konkrétní typy referencí (např. jméno nadřízeného, kolegy a podřízeného) a nebýt tak odkázaný pouze na ty, které mu uchazeč dobrovolně poskytne.
5) Špatně formulované otázky. Zaměstnavatel by se měl referované osoby ptát na konkrétní věci (např. „Jaká byla pracovní výkonnost dotyčného?“ „Proč podával tak kvalitní výkon?“) a nikoli příliš obecně („Byl pan Novák dobrý pracovník?“).

**Datum vydání:** XII/2001