Ve své praxi jsem se setkal s mnohými podnikateli, manažery či zaměstnanci firem, kteří si tuto otázku nikdy nepoložili a ani je nenapadla. Říkali, proč bych se tím měl/a zabývat, firma či podnikání funguje a určitě bude fungovat i do budoucna. Ale proč by to tak mělo být?
Jistě, jsou oblasti, které mohou nějakou dobu fungovat „samospádem“, ale v dnešní konkurenční době a leckdy chybějící etiky v podnikání (především v našich zeměpisných šířkách) a z toho plynoucího kopírování postupů, kradení myšlenek apod., je nastavení dlouhodobé strategie rozvoje a inovací podle mého názoru klíčové.
To stejné platí i pro zlepšování se a inovace a to ve všech směrech. V nabízených produktech a službách a nejen jako reakce na externí změny či popřípadě na postupy konkurentů a jejich následné opisování. Ale jedná se i o inovace vnitřních procesů a postupů a jejich zefektivňování.
Podle mé zkušenosti a přesvědčení to má smysl. Je dobře se vždy po nějaké době podívat, proč činnosti děláme, jak je děláme a pokládat si otázky:
-
Je to, co dělám, stále ještě potřeba dělat stejně jako dříve?
-
Nejsou na trhu k dostání například softwarové programy, které šetří čas věnovaný nějaké činnosti? Nemohu tak více času věnovat jiným, důležitějším úkolům nebo například odpočinku a relaxaci?
-
Musím vůbec tu kterou činnost dělat? Není to jen nějaký zvyk?
Pokud si takovéto otázky důsledně klade nejen vedení firem, ale k tomuto způsobu uvažování jsou motivováni všichni zaměstnanci, z drtivé většiny se výsledky dostaví.
Své přesvědčení o správnosti kladení si výše uvedených a dalších otázek uvedu na příkladu LIGS University, neboť se takto chováme a přemýšlíme stále.
Přemýšlíme, jak upravovat nabízené programy, zlepšovat je a pro studenty zkvalitňovat. A to za přispění studentů, tutorů a zaměstnanců. A výsledky jsou velmi zajímavé a například u vnitřních procesů velmi efektivní a až překvapivé.
A podle mne z toho plyne i výsledek průzkumu spokojenosti studentů se studiem a to, že 99 % absolventů uvádí, že naše programy bude určitě dále doporučovat a 1 %, že je bude spíše doporučovat. To je pro nás velké zadostiučinění i závazek se dále zlepšovat, rozvíjet se a neustrnout na místě.
Toto by nebylo bez inovací a zpětné vazby.
Zpětnou vazbu sbíráme od studentů, absolventů, tutorů a zaměstnanců při každé příležitosti, a protože všichni zúčastnění vidí na konkrétních zlepšeních, že má cenu jí věnovat několik chvil, v drtivém procentu ji poskytují.
To nám umožňuje zlepšovat se a udržet se na trhu. Například na Havaji, kde působí naše americká část, bylo v roce 2005-2007 přes 220 vysokých škol zřízených podle zákonů státu Havaj a dnes je včetně LIGS University těchto škol jen 12.
Právě vyžadování odpovědí na podobné otázky bude pravděpodobně velmi často vyvádět vaše podřízené a kolegy z rovnováhy, neboť je to odvádí z jejich klidu, stereotypu a komfortní zóny. Oni přece znají, co dělají, znají postupy, procesy a dělali „to“ tak vždycky. Pokud je ale naučíte, že odpovědi na tyto otázky neznamenají, že něco dělají špatně či, že o nich pochybujete a navíc uvidí konkrétní výsledky ve zlepšení své práce, velmi často se naučí takto přemýšlet a stanou se pro vás ještě cennějšími. Budou mít více času na další a další inovace, zlepšení a jejich výkon bude efektivnější.
Existuje mnoho softwarových pomocníků, které všem ulehčí a zjednoduší a zpřehlední jejich práci. Pamatuji si, jak se zaváděla první CRM řešení v České republice a my jako zaměstnanci banky nechtěli pochopit, proč máme vyplňovat kolonky o vývoji jednání s klienty, o jejich potřebách a dalších krocích. Připadalo nám to jako zbytečné a zdlouhavé. Zdlouhavé to zpočátku bylo, ale výsledek překonal očekávání. Klient byl spokojen, že banka zná jeho potřeby, zájmy a nabízí mu produkty, které potřebuje a ne plošně všechny a mnohokráte i ty, které už má. Zároveň nastalo i zvýšení naší efektivity a pocitu uspokojení z práce. A to nemluvím o ekonomickém přínosu pro banku.
Kladení otázek, z nichž jsem některé uvedl výše a férové odpovědi na ně jsou prostě jedním z hybatelů ve firmě a zvyšování její šance na dlouhodobé přežití na trhu.
A to za to stojí, ne?