Když se dalo ještě v Nokii utopit

Miroslav Šole, Inspirativní speaker

Nokia byla finská firma s globalním dopadem. Její výrobky se prodávaly ve 190 zemích. Vyrobila půl miliardy telefonů a dodnes je to nejpoužívanější značka při volání v Africe.  Nejoblíbenějšího typu 5110 se vyrobilo přes sto milionů, což je dodnes světový rekord co do počtu vyrobených kusů jednoho produktu. Tento typ se vyráběl v osmi barvách, což nikoho jiného předtím nenapadlo.

Nokia si vyráběla i vlastní zákazníky, kteří byli navýsost loajální. Dodnes se někteří tímto mobilem chlubí. Když se přestaly tyto telefony vyrábět, lidé plakali. Mít Nokii bylo tehdy v businessu nutností. Měli jsme například jednání u jedné významné firmy a před vstupem do sálu jsme museli odevzdat mobily jako dříve kovbojové kolty. Šel jsem poslední, a tak jsem měl přehled. Z dvanácti koltů bylo jedenáct s nápisem Nokia. Měli totiž nejlepší střelivo.

Více než 100 let stará historie značky Nokia je fascinující. Vše začalo v roce 1865 na řece Nokianvirta, která dala firmě i své jméno. Říčka to není veliká, zato však dravá, takže se v ní dá i utopit. Dravost byla typickou vlastností továrny na jejím břehu. Přes zpracování dřeva, výrobu kabelů a gumy, vývoj komunikační techniky na stavbách i armádě se postupně dostala až na vrchol techniky a businessu ve světě. Z Finska začala expandovat až v roce 1992! V dobách slávy měla 122 tisíc  zaměstnanců, vlastnila 10 000 patentů. Za svoji historii vyprodukovala 216 dolarových milionářů z řad svých manažerů, kteří bohatli díky podnikovým akciím.

Přátelství i v businessu

Britská skupina Compass Group, pro kterou jsem pracoval, byla globálním partnerem Nokie. Ta se tehdy rozhodla postavit na zelené louce svůj největší výrobní závod na světě u města Cluj na severu Rumunska. Byl jsem ředitelem rumunské pobočky britské skupiny, a tak jsem byl u zrodu fabriky. Byla to fascinující zkušenost. Pravidelně jsem se potkával s top manažery Nokie. Byli to nejen Finové, mým partnerem byl jeden den Kanaďan, potom Američan, Holanďan ale i Polák či Rumun. Vnímal jsem rozdíly v přístupu a strašně mě tato mezinárodní zkušenost obohacovala.

Nokia vyznávala hodnoty, které jsem dříve z businessu neznal. Uctívala přátelství, všichni se oslovovali křestními jmény, mně tedy říkali Miroslav, kravaty se nenosily, jedla se pizza, na čas se nehledělo. Vzájemně jsme se podporovali a chválili, na to kladli obrovský důraz. Když z linky vyjel první mobil, bylo nám vlastně líto, že to končí. Nikdy na to nezapomenu.

Smutek a pláč

Každý následující rok jsem tam zajel tak dvakrát, abych překontroloval, zdali je to tak, jak má být, a stanovil milníky ke zlepšení kvality služeb, za které jsem zodpovídal. V roce 2012 přišla zpráva, že Nokia v Rumunsku končí a výrobu přenáší do Bangladéše. Věděl jsem, že to už je křeč a ne promyšlená strategie. Nokia je mojí srdeční záležitostí, a tak jsem se o konec jedné legendy začal zajímat více.

Jeden den ohlásil Microsoft, který mezitím Nokii koupil, že tato značka ze světa mobilních telefonů navěky mizí. Bylo mi smutno a nejen mně. Říčka Nokianvirta začala žalem vysychat. Z každého příběhu je nanejvýš potřebné si vzít ponaučení, co kdyby...