Existují lídři, kteří mohou působit jako urážliví hlupáci, ale ve skutečnosti nejsou narcisté, uvádí výzkum. Rozdíl je podle jejich závěrů v tom, co je motivuje. Zda je to nějaký vyšší cíl a opravdu chtějí dosáhnout zlepšení ve společnosti nebo nějakého téměř utopického cíle. Anebo je to všechno o jejich vlastním růstu.
Závěry ukazují, že velkou částí problému je to, že narcisté se málokdy poučí ze svých chyb, z velké části kvůli své víře, že je nezavinili. Proces analýzy našich minulých činů je známý jako kontrafaktuální myšlení a obnáší naši schopnost představovat si odlišné výsledky než ty, ke kterým skutečně došlo. Vědci naznačují, že zatímco se všichni zapojujeme do určité úrovně sebeochranného myšlení, jako je například připisování našich úspěchů našemu vlastnímu úsilí a neúspěchů vnějším silám, narcisté toto vnímání povyšují na zcela novou úroveň. Narcisté si myslí, že jsou lepší než ostatní. Nedávají na rady od jiných lidí, nedůvěřují jim. Pokud byste se jich zeptali, co by příště udělali jinak, odpoví vám pravděpodobně že nic. Vše probíhalo dobře.
Negativní dopad narcistického lídra na organizaci ale může být skutečně dlouhodobý. Studie ukazuje, že narcisté „infikují“ kulturu svých organizací, což má za následek například snížení integrity a spolupráce, a to i dlouho poté, co narcistický lídr firmu opustí.
Vědci provedli pět experimentů a terénní studii zahrnující generální ředitele z velkých společností, aby se pokusili pochopit dopad špatného chování narcistů na jejich společnosti. Výsledky naznačují řadu negativních dopadů, včetně omezení spolupráce a výskyt neetického chování, přičemž tyto charakteristiky se stávají součástí širší organizační kultury.
Společnosti se organizují, protože mohou společně dělat něco, co by žádný jednotlivec nedokázal sám. Když ale narcističtí lídři podkopávají spolupráci, snižují efektivitu celé organizace. Bez integrity firma riskuje své vlastní přežití.
Chování vedoucího se poté rozšíří po celé organizaci, protože je jasným příkladem toho, co se od celé pracovní síly nejen očekává, ale je žádoucí. Vytváří se tak kultura, která se může velmi těžko měnit, jakmile se uchytí.
Narcističtí lídři mají také obrovský vliv díky tomu, co nedělají. Mohou se například rozhodnout, že nebudou uplatňovat zásady na podporu a řízení etického chování nebo rovného odměňování. Stejně tak mohou selhávat při podpoře spolupráce a budování vzájemného respektu. A co víc, často nedokáží penalizovat zaměstnance, kteří porušují tyto sdílené normy.
Analýza odhalila, že u narcistických lídrů je mnohem méně pravděpodobné, že si budou vážit integrity ve svých vlastních týmech a v širší organizaci. Navíc také pravděpodobně podpoří politiky, které snižují pravděpodobnost, že dojde ke spolupráci. Ty se poté promítají do typu lidí přijímaných a povyšovaných v rámci společnosti. A tedy kultura nakonec ztělesňuje tyto zkreslené hodnoty.
Dílčí analyzovaný výzkum z University of Melbourne dokonce naznačuje, že samotný akt převzetí mocenské pozice může vyvolat narcistu v nás všech. Tradiční pohled do značné míry spočíval v tom, že narcisté mají tendenci uchopovat moc sami za sebe, ale nová studie tento názor zpochybňuje a místo toho naznačuje, že narcistu vytváří právě nabytá moc.
Narcisté mohou podle vědců cítit pocit oprávnění, očekávají a vyžadují respekt od ostatních i zvláštní privilegia. Jsou ochotni vykořisťovat ostatní, aby dostali to, co chtějí. Jakmile je narcistům dána určitá míra moci, mohou se věci nabrat skutečně nepěkný rozměr. Navíc, samozřejmě, jak připomíná další výzkum BerkeleyHaas, může odstranění škod, které narcistický lídr způsobil kultuře podnikání, trvat nějakou dobu, takže jejich odstranění je pouze prvním krokem v mnohem delší cestě.
-bb-