Firemní etika je v současné době často diskutovaným tématem. Dříve než se však kdokoli začne zabývat etickými otázkami na firemní půdě, měl by doopravdy porozumět tomu, co slovo etika znamená. Co je to vlastně ta etika? Kdo ji určuje? A podle jakých kritérií? Pro vysvětlení skutečného významu etického chování existují dvě základní teorie. První z nich vychází z pravidel, druhá pak z čestnosti a osobních hodnot.
Etika založená na pravidlech je jakýmsi systémem určených obecných příkazů. Uvnitř sebe sama se ještě dělí teorii teleologickou (egoismus, utilitarismus) a deontologickou (různé varianty chování, obecné způsoby rozhodování, řízení boží). Etika založená na čestnosti a osobních hodnotách pak představuje jakýsi osobní etický systém.
Základem etického chování je prostý předpoklad, že ve výsledku činíme něco dobrého. Ten však musí být doplněn určitou povinností definovanou jistým obecným pravidlem a prvotní dispozicí ke konání dobra. To by se dalo vyjádřit následujícími třemi doporučeními:
1. Vyhnout se tomu, abychom někomu nespravedlivě způsobovali bolest. (Chovej se k ostatním tak, jak chceš, aby se oni chovali k tobě.)
2. Napravovat křivdy způsobené na vlastní osobě. (Vždy jednej s respektem k vlastní důstojnosti a važ si všech lidských bytostí.)
3. Vyvarovat se tomu, aby nám bolest způsobovali jiní. (Jednej tak, abys přinášel to největší dobro co největšímu počtu lidí)
Chceme-li se naučit správně chovat v zaměstnání i mimo něj, musíme nejprve pochopit výše popsaná základní etická pravidla. Musíme se naučit přijímat jiné lidi a jejich názory a příslušně upravovat ty svoje. Pak teprve budeme schopni vytvářet pravidla pro sebe i ostatní, případně ostatní vést. Ani v tomto případě však nelze usnout na vavřínech a domnívat se, že pokud jsme se jednou zachovali eticky, budeme se tak automaticky chovat již pořád. Osobní etické principy je naopak třeba mít neustále na paměti, přemýšlet o nich a zlepšovat je. Tak se staneme dobrými lidmi i manažery.