Členové projektových týmů: otroci nebo rodina?

Manažeři nemohou mít pod kontrolou všechno. Proto ani nemohou mít přehled o tom, jak to v jejich týmu skutečně funguje. Namlouvají si, že členové týmu jsou motivovaní, kreativní a že je práce baví – jak to však dopadne, když se tým dostane do problémů? Projeví se jejich očekávání nějak navenek? Autor článku rozlišuje dva přístupy manažerů ke svému týmu v případě krize:
* Mikromanažeři a otroci. Vedoucí vypracuje podrobný plán a kontroluje každičký detail. Svým podřízeným nedůvěřuje, ignoruje jejich kreativitu a inovativnost. Tým nenese odpovědnost za své výsledky, protože jeho členové mají pocit, že ať udělají cokoli, vedoucímu se nezavděčí. Mikromanagement ve výjimečných případech funguje - ale pouze tam, kde je vedoucí skutečný odborník na danou problematiku a podřízení jsou v situaci, kdy se spíše „zaučují“.
* Milující rodina. Manažer si myslí, že jednotliví členové týmu se o sebe budou vzájemně starat, respektovat své názory a podporovat se. Skutečnost bývá spíše taková, že jeden člověk udělá všechnu práci a ostatní se „svezou“. Při tomto přístupu klade manažer nepřiměřený důraz na interpersonální vztahy a ignoruje vlastní projekt.

Náprava případného krachu projektu nebo jiných komplikací je mnohdy problematická. Mikromanažeři trpí především nedůvěrou svých podřízených, naopak „tátové milujících rodin“ nemohou své podřízené kritizovat a mít na ně náročné požadavky, protože dotyční by se cítili nemilovaní. Řešením může být vytvoření takové týmové kultury, která by podporovala osobní zásluhy jednotlivce. Díky tomuto přístupu je také možné brzy vypátrat slabá místa a zaměřit se na ně.
Zdroj: 4PM - stránky věnované project managementu
Zobrazit přehled článků ze zdroje 4PM
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace