Znalostní nástroje musí být osobní, nikoli personalizované

V době sdílení znalostí máme k dispozici mnoho nástrojů, které nám mají toto sdílení usnadnit: notebooky, mobilní telefony, některé softwarové nástroje, i obyčejné tužky a papíry. Když člověk určitou dobu nějaký nástroj užívá, vytvoří si k němu vlastnický vztah, silné emocionální pouto – tento nástroj se stane součástí jeho identity. Zaměstnavatelé, kteří zaměstnávají znalostní pracovníky však tento aspekt obvykle ignorují.

Moudří manažeři dokáží této lidské vlastnosti využít ku prospěchu celé organizace. Jestliže je člověk s funkcí svých nástrojů spokojený, je i po pracovní stránce produktivnější. Dodavatelé softwarových nástrojů pro správu znalostí se velmi často ohání personalizací – je však třeba si uvědomit, že personalizace není totéž co osobní vztah a neposkytuje pocit vlastnictví.

Jednou z podmínek, za kterých vzniká osobní vztah k určitému nástroji je jeho bezporuchovost a bezproblémovost. Pokud má člověk například s nějakým softwarem jen problémy, nikdy jej nepřijme za svůj a nebude mít radost z jeho užívání. Pro manažery na druhou stranu platí, že by měli svým zaměstnancům poskytnout některé nástroje i pro osobní, nikoli jen pracovní účely. Osoba, která dostane od zaměstnavatele například notebook, ale nesmí na něm ani napsat dopis svým známým, ani používat Internet a dále se vzdělávat, jej bude považovat pouze za nepříjemné břemeno a ke sdílení znalostí ji nikdo nepřinutí.