Jak měřit správu znalostí

Rozhodování o dopadu správy znalostí na společnost je analogické k měření vlivu marketingu, rozvoje zaměstnanců nebo libovolné další způsobilosti organizace. Je nicméně nutné, aby správa znalostí měla i nadále na organizaci silný dopad.

Konsorcium APQC shrnulo ve své zprávě – vypracované společně s firmami Corning, Dow Corning a Siemens AG – postupy pro práci se znalostmi a způsoby jejího hodnocení. Ty se obecně dělí do několika etap:

**1. etapa – přijít s nápadem a obhájit jej.** Nová myšlenka musí být zdrojem energie a zájmu. Člověk, který se nechal inspirovat, pak hledá příležitosti ke sdílení vize s ostatními. Tato etapa je optimální k hledání „nejbolestivějších“ oblastí organizace. Pokuste se tedy najít u svých zaměstnanců zdroje frustrace.

**2. etapa – objevovat a experimentovat.** V rámci organizace se vytvoří praktická definice správy znalostí a zváží se její použitelnost. Vypracování několika úspěšných pilotních projektů může vzbudit pozornost vrchního managementu. V této fázi je možno doplnit omezené zdroje z lokálních týmů. Odpovídající měřítka se dají rozdělit do tří kategorií: neoficiální, kvantitativní a kvalitativní.

**3. etapa – realizovat pilotní projekty.** Tato etapa signalizuje formální implementaci iniciativ správy znalostí. Cílem je připravit důkazy o hodnotě správy znalostí a podchytit zkušenosti použitelné ke zlepšování. Ve třetí etapě se hodnotí dimenze procesů, kulturní dimenze a dimenze obsahu, informačních technologií a lidí.

**4. etapa – rozšiřovat a podporovat správu znalostí.** V této etapě roste poptávka ostatních oddělení po správě znalostí, což dále podtrhuje její hodnotu. Ve čtvrté etapě hodnotíme znalostní komunity, tržiště znalostí, klíčové procesy správy znalostí a úroveň znalostního prostředí.

**Datum vydání: X/2001**