Pomluv se jednoduše nezbavíte

Pracovní násilí. Co si pod tímto výrazem představíte? Určitě se vám jako první vybavila představa fyzické újmy na zdraví. Tak horké to zase být nemusí, i když… Představte si ale situaci na pracovišti, kdy vejdete do kuchyně pro kávu a všichni zde přítomní najednou přeruší hovor a dívají se na vás. Jak se cítíte? Pro některé, a jistě jich není málo, mohou být slova stejně, ne-li více, zraňující. Vědomé nebo nevědomé, pomluvy a drby jsou bohužel součástí firemních kultur a o to horší je se jich zbavit. Ale proč? Po tom pátral server Management Issues.

Pomluvy na obranu

Klevety vznikají jako obranný mechanismus, který má odvést pozornost od nás, naší zranitelnosti i nedostatků. Tím, že se zaměříme na někoho jiného, nemusíme dávat najevo své vlastní pocity, svou nejistotu a otevřít se ostatním. Je to maska a pěkně falešná. A o takové přetvářky přeci na pracovišti nikdo nestojí, že?

Druhý efekt vzniká v důsledku pomlouvání. V prostředí, kde jeden druhého pomlouvá, se velmi těžko pracuje, a tak i celkový výkon může zakrátko stagnovat. Namísto plného soustředění se na práci mohou někteří zaměstnanci čelit nevyrovnanosti a roztržitosti, kvůli čemuž i více chybují a jsou nejistí. To už máme dvě nejisté osoby na obou stranách, čímž se firemní atmosféra stává velmi narušenou.

Udělejte s drby „krátký“ proces

Původ pomluv je většinou založený na strachu a jen stěží se jich jednoduše zbavíte důraznou domluvou. I člověk, který přijme závazek a nebude se zapojovat do klevetění, může najednou čelit obavám z toho, co se stane, když tuto „bezpečnou zónu“ opustí. Co budu dělat namísto této dosavadní aktivity? Budu stále patřit do „našeho kolektivu“? S kým teď budu chodit na obědy, když se nechci té diskuze účastnit? To vše jsou myšlenky, které vašemu zaměstnanci proběhnou hlavou a kvůli kterým si dvakrát rozmyslí, jestli radši nebude držet s ostatními, aby se vyhnul jejich kritice.

Ukončit pomlouvání není jednoduchá mentální nebo intelektuální volba. Upřímnost a autentičnost chování vychází z hlubokého vnitřního pocitu integrity a touhy nedělat nic zlého vůči okolí. Zní to možná jako úvod do lekce z filozofie, ale jiný způsob procitnutí a změny chování v tomto případě není. Domluvy ani jiná forma zásahu zvenčí prostě natrvalo nezabere. Je totiž závislost a stejně jako těm dalším jí jen těžko odoláte bez vnitřního přesvědčení. Co s tím?

Zkuste sobě (nebo druhým) položit pár seberefletivních otázek, které donutí k zamyšlení:

1. Proč se zapojuji do pomlouvání nebo podporuji ostatní, kteří to dělají?

2. Co užitečného mi pomluvy přináší?

3. Je jiný způsob, jak dosáhnout stejného výsledku, ale bez zranění někoho jiného?

4. Ladí to s mými osobními hodnotami a respektem k ostatním?

5. Dokážu to samé říci osobě přímo do očí? Pokud ano, proč se účastním pomlouvání?

6. Chtěl bych, aby mé vyjadřování se o druhých bylo citováno v televizi nebo ve firemním zpravodaji?

7. Chci se zapojit do pomlouvání osoby, která je mi blízká?

8. Vyjadřuji pomluvami svou autentičnost a integritu?

9. Mám pocit, že to, co dělám je korektní a etické?

10. Jaké byly mé zkušenosti s pomluvami až doposud?

Jestliže vaše firemní kultura trpí na pomluvy nebo máte podezření, že by se zakrátko mohla vaše firemní atmosféra stát kvůli nim toxická, nesnažte se svým zaměstnancům vymluvit díru do hlavy individuálními domluvami. Raději zkuste výše zmíněné poznatky aplikovat v rámci společného workshopu. Utvořte neformální atmosféru a hovořte otevřeně s ostatními ve skupině.

Pozorujete zárodky pomlouvačného chování ve vašem kolektivu nebo máte jen samé upřímné a přátelské kolegy?

-bn-

Zdroj: Management Issues - britský portál s novinkami, analýzami a názory z oblasti managementu
Zobrazit přehled článků ze zdroje Management Issues