Kdy získala práce tak špatnou pověst? Máte každé pondělí ráno špatnou náladu a děkujete bohu, když přijde pátek odpoledne?
Povědomí, že práce nás odvádí od životních radostí, je relativně nové. Do 19. století, než průmysl začal převládat nad zemědělstvím jako jediným zdrojem lidského živobytí, práce a život byly prakticky synonymem. Muži, ženy i děti trávili 16 hodin denně prací, aby přežili. Kdyby tvrdili, že nesnášejí práci, bylo by to, jako by nenáviděli život sám. Dnes je ale normální si na práci stěžovat.
Pan Hall, uznávaný básník, autor a učitel, miluje svou práci. Když se po 25 letech setkal se svými kolegy, právníky, bankéři a makléři z vysoké školy, byl zděšen jejich postojem. Když jim vyprávěl, jak opustil bezpečí teplého místa na fakultě, přestěhoval se s rodinou na farmu a živil se psaním, všichni se shodli na tom, že je velice disciplinovaný. Hall však oponuje, že nepotřebuje disciplínu ani bič. Opravdu všichni jeho kolegové tak nesnáší svoji práci?
Hall o tom pochybuje. Myslí si, že stejně jako on mnoho lidí nachází ve své práci něco, co je přenáší do světa, kde dokáží ukojit své ego, mysl i tělo, kde hodiny utíkají jako vteřiny.
Některé pozice jsou samozřejmě tíživé a vysilující. Lopota v solných dolech je teď spíš metafora, ale před několika stoletími bylo dolování soli těžkou prací, kterou musela vykonávat řada lidí. Bylo by kruté tvrdit, že by hotelové pokojské a lidé, kteří myjí nádobí v restauracích, měli najít intelektuální a duchovní uspokojení v pracovních životech (přestože někteří asi nacházejí). Ale pro ty, kteří vystudovali třeba Harvard, je nemyslitelné, aby museli dělat něco, co je netěší. A pokud je to těší, tak proč na to nejsou pyšní?
-av-