Zkuste se zamyslet nad tím, co znamená být tým. Týmová práce je o praxi. Skvělá týmová práce je výsledek a jediné, co můžete pro jeho podporu udělat, je vytvořit týmu dobré podmínky pro práci. Je to, jako když se někdo zamiluje nebo zbohatne - nelze poručit, ať se tak stane.
Podle autora je týmová práce „individuální dovednost“. Tak je také titulována kniha Ch. Averyho, který píše, že umění spolupracovat může být jedna z nejdůležitějších věcí, kterou můžete zvýšit svou hodnotu bez ohledu na úroveň vaší autority.
V týmu nemůžete řídit chování ostatních lidí, pouze své vlastní. To znamená, že v týmu přece jen existuje „já“. Není to ale sobecké „já“ – v některých profesích člověk sám nemůže nic dokázat. Autor dává za příklad tým astronautů.
Stanfordská socioložka Elizabeth Cohenová zjistila při svém studiu ve školách, že pokud jsou děti rozdrobeny do skupin a chce se po nich, aby vyřešily nějaký problém, typické je, že jedno z dětí dominuje a řeší a ostatní se více méně neangažují. Pokud ale učitelé věnují čas přidělení rolí, cílů atd., nejen, že se děti vžívají do svých rolí, ale také se snaží vymáhat dodržování pravidel po ostatních skupinách. Dokonce tak mladí lidé se nechají motivovat a dokáží poučovat ostatní o tom, jak by se měli chovat.
Ekonomové se již dlouhou dobu domnívají, že úspěch se pojí s osobními zájmy. Budeme spolupracovat, pokud je to v našem vlastním zájmu a nebudeme, pokud není. Pak se ale výzkumný tým, vedený Lindou Caporeal, začal zabývat tím, zda by lidé spolupracovali i bez takového podnětu. Odpověď je, že za určitých podmínek ano. Účastníci jako motivaci často jmenovali prospěch skupiny. Pro ekonomy možná šokující zjištění, nikoliv však pro někoho, kdo někdy byl součástí úspěšného týmu. Nejcennější životní zkušenosti a zážitky často přicházejí ve spojení s ostatními – například činnostmi, které člověk dělal ve „své partě“.
Vedoucí pracovník, který si myslí, že jediným zájem všech zaměstnanců je čistě finanční ohodnocení, skončí nakonec se skupinou takových lidí.
-av-