Virtuální týmová spolupráce v BP

V roce 1995 se musela společnost BP potýkat s problémem poruchy provozního vybavení, která bránila běžnému zvládání některých operací. Kontrola tohoto zařízení běžným způsobem a jeho další opravy by si vyžádaly výdaje 150 000 dolarů za den. Technici se proto rozhodli, že do zařízení nainstalují videokameru, kterou připojí k počítačové síti a budou přenášet obraz na pracoviště odborníka na problematiku tohoto vybavení sídlícího v Aberdeenu. Bylo to levnější a v konečném důsledku i jednodušší. Tak začala myšlenka virtuálních pracovních týmů.

Autoři projektu vycházeli z myšlenky, že několik menších decentralizovaně řízených podnikových jednotek se spolu lépe domluví, než jedna velká organizace. Tyto samostatné jednotky získaly určitou samostatnost při rozhodování a možnost správy vlastního majetku. Mohly si také samy vytvářet procesy, které nejlépe odpovídaly jejich potřebám. Díky moderním technologiím (především videokonference) bylo možné během několika minut shromáždit odborníky potřebné k vyřešení určitého problému. U již zavedených týmů podpořila technologie videokonferencí spolupráci a snížila dobu prostojů, která při nesprávné komunikaci vzniká. Zaměstnanci také získali vzájemnou potřebnou důvěru.

Na základě pilotního testování bylo rozhodnuto o tom, že se nová technologie implementuje do pěti geograficky rozptýlených pracovních komunit BP. Bylo také nutné správně stanovit podnikové cíle, podle kterých by bylo možné měřit přínos zvoleného řešení a prezentovat zaměstnancům jeho výhody tak, aby je přijali a aby jasně viděli, jak právě jim může usnadnit práci.