Profesor managementu z americké Dartmouth College a autor knihy Superbosses Sydney Finkelstein deset let zkoumal úspěšné šéfy předních světových firem z 18 odvětví. Zjistil, že svých vynikajících výsledků dosáhli z velké části proto, že se nedrželi tradičního způsobu uvažování o tom, jak zásadní je udržet si nejlepší pracovníky. Úspěšní manažeři podle něho nejen nechávají své nejlepší lidi odejít, ale dokonce je k odchodu aktivně vyzývají.
V článku pro Wall Street Journal, v němž popisuje závěry svého výzkumu, Finkelstein vysvětluje, že „superšéfové“ se nestali miliardáři díky tomu, že by ve svých firmách hromadili skvělé lidi, ale díky schopnosti řídit tok talentů svými organizacemi. Jejich příběhy jasně ukazují, že je lepší mít ve svých řadách skvělé lidi na krátkou chvíli než průměrné napořád.
Talent se musí otáčet
Nejúspěšnější šéfové jsou v náboru nekompromisní. Nechtějí průměr, ale talent. Jakmile však talenty získají, počítají s tím, že někteří z nich brzy odejdou. Považují za přirozené, že tito schopní a ambiciózní lidé budou chtít jít vlastní cestou. Mít možnost využít jejich talentu, byť po krátkou dobu, za to stojí. Vysoká fluktuace talentů není na škodu, protože přináší do firmy stále nový talent. Firmy s tímto přístupem si tak vytvářejí pověst ideálních míst, kde odstartovat skvělou kariéru, čímž mají přísun talentů zaručen.
Když firma přestane hromadit talenty a začne je neustále obnovovat, dočká se zajímavého paradoxu. I když pro ni mnozí talentovaní pracovníci přestanou pracovat, budou ji neustále přinášet určité výhody. Velkou výhodou vysoké fluktuace talentů, kterým však firma nabídla zajímavou pracovní příležitost, je vytváření sítí bývalých zaměstnanců, jejichž prostřednictvím přicházejí nové obchodní nabídky, informace, tipy na další talenty apod.
Kniha
Finkelstein, Sydney: Superbosses: How Exceptional Leaders Master the Flow of Talent. Portfolio 2016. 272 s.
-kk-