Sdílení znalostí není IT hra

Znalosti, informace, knowledge – to je něco, co se stalo velmi ceněným zbožím, něco, co se často velmi těžko kupuje. Navíc se jednoznačně ukazuje, že celá řada znalostí je na trhu prakticky nedostupných. Knowledge management se stal trendem posledního období. Tento článek chce nabídnout na sdílení znalostí odlišný pohled, než který je často prezentován na veřejnosti.

Mechanismus na sdílení znalostí je poměrně jednoduchý. Najdeme lidi, kteří mají potřebné znalosti, tyto znalosti od nich získejme a zachyťme je do nějakého systému tak, aby je mohli čerpat i další zaměstnanci. Jednoduchý mechanismus, který však v praxi velmi často selhává. Selhává v několika bodech:
* Lidé nejsou ochotni své znalosti sdělovat, chtějí se díky nim stát nepostradatelnými, tzv. monopoly vedení.
* Lidé jsou ochotni znalosti sdílet, ale neuvědomují si, že znají něco, co může pomoci ostatním.
* Znalosti jsou zachyceny v informačním systému, a v tom okamžiku zmrtví, protože je v něm nikdo nehledá a za okamžik zestárnou tak, že nejsou použitelné.

Článek popisuje situaci v Západočeské energetice, která řešila otázku, jakým způsobem sdílení znalostí ve společnosti podpořit. V počátku projektu si položili lidé v projektovém týmu jednoduchou otázku – „Kde bude ZČE nejvíce ohrožena, když nebudou zaměstnanci sdílet informace?“ Ve druhé fázi se problémové oblasti blíže specifikovaly a každá oblast byla přidělena řešitelskému týmu (nakombinovanému ze zástupců jednotlivých útvarů). Ve třetí fázi dochází ke společnému setkání všech týmů a ke sdílení výstupů z práce jednotlivých týmů.