Padl mýtus, že mzdy v ČR jsou rovnostářské

Eurostat na konci roku 2016 zveřejnil údaje z celoevropského strukturálního šetření výdělků, které sebraly evropské země za referenční rok 2014. Výsledky ukazují nejen úrovně v jednotlivých státech, ale také jejich vnitřní rozložení. Umožňují třídění podle pohlaví, odvětví či vzdělání. Jak je na tom ČR v tomto srovnání?

Češi jako levná, ale kvalitní síla

Výsledky strukturální mzdové statistiky ukazují, že v Evropě – i v rámci EU – jsou neobyčejně vysoké rozdíly mezi mzdovými úrovněmi jednotlivých států. Bulharská průměrná roční mzda je pouhou desetinou lucemburské. Vůbec nejvyšší mzdovou úroveň lze nalézt mimo EU – ve Švýcarsku.

ČR patří mezi státy, kde jsou mzdy velmi nízké – vůči průměru EU je na 37 %. Při porovnání s vybranými státy jsou české výdělky jen na úrovni 17 % švýcarských, 28 % švédských nebo 31 % německých mezd. Dokonce i v Estonsku měli v roce 2014 mzdy vyšší než v ČR.

Na druhou stranu jsou v České republice mzdy zhruba dvojnásobné než v Bulharsku. V žebříčku výdělků je těsně za námi Slovensko, Polsko, Lotyšsko, Turecko a Maďarsko.

Metodická poznámka Pro srovnání výdělků v zemích EU využívá Eurostat primárně hodinové mzdy. Ty jsou ale ovlivněné velkými rozdíly v objemu placených hodin. V Dánsku je to v průměru jen 150 hodin za měsíc, v ČR 172 a v Turecku dokonce 200 hodin. Tak hluboké rozdíly neumožňují korektní srovnání mezd v Evropě. Proto jsme použili celoroční hodnoty průměrných mezd

Srovnání mezd podle parity kupní síly

Ve výsledcích je možné také zohlednit odlišnou úroveň cen v různých státech. Česká průměrná mzda se v paritě kupní síly sice dostane na 59 % průměru EU, to ale není mnoho s ohledem na kvalitní práci Čechů a výši hrubého domácího produktu (HDP) v paritě kupní síly, který tvoří na osobu 86 % průměru EU.

Přestože má ČR vysoký ekonomický potenciál, takřka na úrovni Španělska a Itálie, výdělky tomu zdaleka neodpovídají. Zvyšovat české mzdy a dohánět západní ekonomiky by mělo být českým národním zájmem. Mzdy totiž mohou růst výrazněji, aniž by země ztrácela konkurenceschopnost.

Při růstu mezd se zvyšuje kupní síla obyvatel, a když lidé více utrácí, podniky mají vyšší zisky a mohou si dovolit dále zvyšovat mzdy a vzniká pozitivní zpětná vazba.

 

Pracující chudoba

Výsledky šetření za rok 2014 ukázaly, že podíl tzv. nízkovýdělkových zaměstnanců, tj. těch, kteří nedosáhli ani na prahovou hodnotu dvou třetin mzdového mediánu, což je asi 83 Kč/h, je v ČR 18,7 %. A to je více, než je hodnota za celou EU (17,2 %).

Rakousko má například tento podíl pouze 14,8 %, přestože jejich prahová hodnota je třikrát vyšší (9,4 eur/h, tj. 259 Kč), neboť jejich národní medián je vyšší. Pod rakouskou prahovou hodnotou je ve skutečnosti většina českých zaměstnanců.

Oproti stále tradovaným mýtům čísla ukazují, že ČR není nijak rovnostářská země. Nejen že podíl pracující chudoby je tu nad průměrem EU, což jistě souvisí s dlouhodobě zmraženou minimální mzdou, ale také další ukazatele různorodosti jsou tu spíše nadstandardní.

Decilový poměr, který ukazuje rozsah mezd u 80 % zaměstnanců uprostřed rozdělení, je tu vyšší než ve Francii, Nizozemsku či Itálii a je na úrovni Španělska. Největší výdělkovou rovnost ve mzdách mají Švédsko a Belgie.

U pracující chudoby navíc neplatí to, co by laik očekával na „jednotném pracovním trhu“ EU, tedy že čím níže nasadíme národní práh chudoby, tím méně lidí se pod něj dostane. Naopak vyšší podíly jsou spíše u těch s velmi nízkou úrovní mediánu v eurech za hodinu. To vede k závěrům, že tzv. jednotný pracovní trh EU ve skutečnosti moc nefunguje.

A také je pravděpodobné, že kauzalita může být opačná: čím vyšší je nerovnost ve výdělcích a podíl pracujících chudých, tím nižší jsou výdělky všeobecně, protože chudé platy působí v ekonomice jako kotva, která ji táhne ke dnu.

Vyšší ohrožení mzdovou chudobou je u žen, u nejmladších zaměstnanců, těch s nejnižším vzděláním a pak také u těch, se smlouvou na dobu určitou.

V platech už Východ dohání Západ. Bohužel, zatím jen pomalu Pokud se budeme věnovat otázce, zda se platové úrovně v EU k sobě přibližují, nenajdeme snadnou odpověď. Faktem je, že v bohatých státech vzrostly mzdy za poslední léta zpravidla relativně méně než v chudých východních. Rozdíly to nejsou veliké, ale lze říct, že dochází k pomalé konvergenci. Mezi dvěma celoevropskými šetřeními (2006 a 2014) nejvíce poskočily mzdy (v eurech) v Bulharsku, a to o 123 %. V Lotyšsku a na Slovensku se zvýšily o 82 %. Přitom u našich sousedů hraje důležitou roli fakt, že v roce 2006 měla slovenská koruna (Sk) kurz k euru 37,23, při vstupu do eurozóny (v roce 2009) pak 30,13 Sk za euro. V Estonsku mzdy poskočily o 69 %, přičemž kurz estonské koruny (kroon, EEK) byl stabilní – 15,65 EEK za euro. V ČR vzrostly za toto osmileté období mzdy o 29 %. Kurz koruny vůči euru se změnit jen nepatrně – z 28,34 na 27,53. V sousedním Německu platícím eurem se mzdy zvýšily o 9 %. Jediný pokles najdeme ve Spojeném království, kde je ovšem vliv přepočítacího kurzu nejvýraznější: v roce 2006 byl kurz libry šterlinků vůči euru ještě 0,68 a v roce 2014 již 0,81. Pro ČR je důležité, že v roce 2006 byly mzdy na úrovni necelých 26 % německého průměru, v roce 2014 to bylo již 30,6 %. Podobně je tomu i ve srovnání českých mezd k průměru EU: v roce 2006 byly na úrovni necelých 33 %, v roce 2014 to bylo již 37,1 %.

Nejvíce se bere v bankách

Takřka po celé Evropě dostanou nejvyšší průměrné mzdy zaměstnanci v bankách a pojišťovnách anebo v informačních technologiích a telekomunikacích (ICT). Ovšem v každém státě to není ve stejném pořadí ani v proporci.

Odstup těchto odvětví od celkového průměru je značně odlišný v různých zemích a platí, že v chudších zemích je zpravidla vyšší než v bohatých.

V celé EU jsou mzdy v bankách vyšší o 62 % a v ICT o 40 % vůči celku; naproti tomu v ČR je to 76 a 79 %. V nejchudším Bulharsku potom 71 a 128 %. Je tu zřejmý vliv mezinárodních korporací, které platí lépe než menší národní subjekty.

Ve Švýcarsku a Lucembursku, zemích proslulých bankovnictvím, jsou platy bankéřů na velmi vysoké úrovni. V průměru berou přes 200 tis. Kč měsíčně. Navíc v lucemburském vzorku byl každý osmý zaměstnanec zaměstnán právě v bance nebo pojišťovně.

Jistou „perličkou“ v datech je první místo v žebříčku nejvyšších mezd u dobývání nerostných surovin v některých státech, především v Norsku. Jde o efekt ropných plošin v blízkém moři. Aby do krajně nehostinného prostředí těžařské firmy nalákaly dělníky, nabízí jim extrémně vysoké výdělky, které pak vytáhnou průměr za celé odvětví.

V celé Evropě jsou nejvyšší mzdy u manažerských pozic, a naopak nejhůře placení jsou pomocní dělníci. I zde najdeme výrazné rozdíly v proporcích.

Zatímco v Itálii je průměrný manažerský plat vyšší o 214 % celkového průměru (asi 250 tis. Kč měsíčně), v Irsku je to jen o 33 %, v Norsku o 54 % a ve Švýcarsku o 56 %. Vůbec nejvyšší platy mají v průměru manažeři v Lucembursku – po přepočtu asi 300 tis. Kč hrubého měsíčně.

Pro srovnání: v ČR to bylo okolo 65 tis. Kč; odstup o 128 % byl nadprůměrný.

Mzdy pomocných dělníků se v zemích EU pohybují mezi 54–77 % celostátního průměru. Nejméně si vydělají relativně v Rumunsku a v Lucembursku; nejvíce na Islandu.

V ČR jsou podhodnocené více než průměr EU. Opět jsou to výrazně odlišné absolutní částky: měsíčně si bulharský dělník vydělá asi 7 tis. Kč, švýcarský zhruba 122 tis. Kč. Jen mírně vyšší mzdy než u pomocných dělníků jsou u prodavačů a podobných zaměstnání ve službách.

V České republice jsou celoevropsky jedny z nejvyšších rozdílů ve mzdách mužů a žen, ty pobíraly jen tři čtvrtiny celoroční mzdy mužů. Nadstandardní jsou tu také rozdíly ve výdělcích podle stupně dosaženého vzdělání. V EU jsou průměrné mzdy zaměstnanců se základním vzděláním zhruba poloviční než mzdy vysokoškoláků, v ČR jsou jen na úrovni 40 %.

 

Článek byl převzat z časopisu Statistika&My, č. 01/2017