Korupce vždy existovala a je kolem nás i dnes. Nám samotným se nelíbí a nezamlouvá, když jsme konfrontováni s vlastními neetickými postoji, s naším vlastním neetickým jednáním. Nemusíme však a ani bychom neměli myslet v jasně protikladných kategoriích – to vede pouze k přesvědčení, že když děláme něco špatně, nejsme vlastně dobří.
Berte věci tak, jak jsou
Etika je šedá zóna. Všichni jsme dobří i špatní, protože nikdo není ideální.
Když si připustíme, že v určitých případech jsme sami neideální a máme tendenci být zkorumpovaní, začneme se v této šedé zóně vlastní etiky lépe orientovat. Nalezení vlastního morálního kompasu je totiž z velké části právě o překonávání a zvládání vlastních nedokonalostí, tvrdí článek zveřejněný na webu managementissues.com, který byl původně publikován obchodní školou INSEAD.
Nulová tolerance vůči korupci?
Postoj nulové tolerance není nutně žádoucí. Nejde však o morální nihilismus. Měli bychom spíš mít na paměti, že lidé prostě dokonalí nejsou. Máme nedostatky, máme slabiny, o kterých ani nemusíme vědět. Nerealistické standardy nám pak znesnadňují vybrat si správně to, na co se vlastně v problematice etiky a korupce chceme zaměřit tak, aby to k něčemu bylo užitečné.
Naše myšlení je totiž ovlivněno mnoha faktory:
- Vzdělání
- Kultura
- Sociální normy
- Zvyky a návyky
Všechny tyto prvky utvářejí naši identitu. Například některé běžně zastávané postoje mohou být v jiných částech světa vnímané jako diskriminační či dokonce přímo rasistické.
Existují tedy naše vlastní etická slabá místa, místa, ve kterých jsme zranitelní. Právě o tyto své slabiny bychom se měli zajímat. Měli bychom jim chtít lépe porozumět, protože tak lépe pochopíme i naše omezení. Přijetím naší lidské přirozenosti, která je omylná, tak můžeme svou mysl otevřít novým tématům a začít o nich vědomě přemýšlet. Budeme tak mimo jiné moci upřímněji zhodnotit sami sebe.
-jk-