Pro firmy je v současnosti čím dál tím těžší predikovat a řídit výdaje. Do svého rozhodování musejí promítnout neustálé kolísání cen pohonných hmot, a s tím spojenou obecnou nejistotu na trzích – to vše na pozadí poměrně optimistických prognóz ČNB, která v prvním čtvrtletí očekávala růst tuzemské ekonomiky kolem 2,9 %, nízkou inflaci a stabilitu úrokových sazeb. Firmy se tak musejí rychle a mnohdy i pod tlakem rozhodovat, zda výdaje realizovat, nebo naopak odložit.
Zajímavý je především rozdíl mezi růstem objemu a počtu transakcí. Firmy totiž v březnu nejen nakupovaly častěji, ale zároveň utrácely vyšší částky za jednotlivé nákupy. To může znamenat kombinaci několika faktorů: od růstu cen některých vstupů přes realizaci větších jednorázových výdajů až po snahu části firem reagovat na vývoj cen a předzásobit se.
Rozdíl mezi objemem a počtem transakcí naznačuje, že firmy v březnu neřešily jen běžný provoz, ale realizovaly i větší nebo dražší nákupy. U části firem to může být snaha předzásobit se v reakci na vývoj cen, typicky u pohonných hmot nebo energií. Zároveň ale vidíme i firmy, které nákupy odkládaly a pak je musely realizovat za vyšší ceny.
Březen potvrdil dlouhodobý trend: Firmy odkládají ve vlnách
Vzhledem k obecné nejistotě a nutnosti rychle reagovat na vývoj na trhu se v datech výrazně projevuje dlouhodobý trend: české firmy spíše než kontinuálně jedou stylem „brzda, plyn“. Z Direct Fidoo Indexu firemních nákladů vyplývá, že firmy častěji koncentrují výdaje do konkrétních období podle toho, jak se vyvíjí jejich cash flow nebo vnější podmínky. V některých měsících výdaje odkládají – například kvůli uzávěrkám, plánování nebo nejistotě – a v následujícím období je ve větším objemu realizují. Právě na přelomu února a března je tento trend patrnější.
Únor bývá slabší nejen kvůli menšímu počtu dní, ale i proto, že firmy řeší uzávěrky a přehodnocují rozpočty. V březnu se pak vrací k běžnému provozu a dohánějí odložené nákupy. Letos se do nich navíc promítla i aktuální situace na trzích – zejména vývoj cen energií a pohonných hmot v závěru měsíce, který mohl část firem motivovat k urychlení výdajů.
Další růst brzdí nejistota
Makroekonomické prostředí přitom zůstává nejednoznačné. Domácí ekonomika těží z nízké inflace, ale firmy zároveň sledují vývoj cen energií, geopolitické napětí i situaci na zahraničních trzích. Německo, klíčový exportní partner Česka, letos poroste jen velmi mírně, což může tlumit poptávku, zvyšovat tlak na efektivitu nákladů a ovlivnit i rozhodování o investicích.
Současná situace je pro firmy typická kombinací optimismu a nejistoty. Domácí ekonomika jim dává prostor pro růst, zároveň jsou ale silně navázané na vnější prostředí – od cen energií přes geopolitiku až po vývoj v Německu a dalších exportních trzích. Tyto faktory se mohou rychle propsat do poptávky i nákladů, a firmy tak musí své investice i provozní výdaje řídit mnohem opatrněji než v minulosti.
Metodika Direct Fidoo Indexu firemních nákladů
Index sleduje náklady s výjimkou nájmů a mezd. Ty si totiž firma dokáže ohlídat, denní náklady ale spíše ne – přitom jsou nutné pro podnikání a generování zisku. Obecně jde o transakce, které pracovníci potřebují k výkonu své práce. Takže nákup materiálů, pohonných hmot, kancelářského vybavení, produkční náklady a jiné. Nejde tedy jen o mandatorní výdaje, ale také výdaje spojené s realizací zakázek a podnikáním, které mají přímou výpovědní hodnotu o ekonomice firmy. Liší se odvětví od odvětví, každopádně jsou to přesně ty náklady, které se ke konci měsíce nasčítají.
