Co je správa znalostí?

Ano, je vlastně správa znalostí? Zeptáte-li se deseti expertů, dostanete pravděpodobně třicet různých odpovědí. Samotný termín je v podstatě natolik protimluvný, že i skuteční odborníci váhají, zda jej vůbec používat. Pro začátek lze použít knižní definici: SZ je praktické posilování a využívání intelektuálního kapitálu za účelem zvýšení konkurenceschopnosti a zákaznické loajality pomocí hospodárnosti, inovací a rychlejšího a efektivnějšího rozhodování. Tato disciplína sdružuje poznatky z velkého množství oborů – je nutno mít hlubší znalosti z psychologie poznávání a chování, filosofie (od etiky po existencialismus), kulturní antropologie, umělé inteligence, programování, ekonomiky, adaptivních systémů etc. etc.

Je to zkrátka shrnutí všeho, co víte – to není zase tak špatný nápad. V konečném důsledku je SZ skutečně způsob, jakým pohlížíte na svět obchodu. Stejně jako podnik, který budujete, lidé, s nimiž pracujete, stroje a zařízení, které používáte atd., i znalosti vyžadují takové řízení, aby zajistily co největší návratnost investic. Sumu těchto poznatků tvoří údaje o výrobních procesech, projektech, dodavatelích i zákaznících, ale také patenty, výsledky výzkumů, marketingové strategie, obchodní plány, ochranné známky… Každodenní poznatky nashromážděné zaměstnanci, vědomosti dosažitelné prostřednictvím Internetu – i to přispívá k celkovému obrazu.

Znalosti nejsou totéž, co informace, které nejsou zase to samé, co data – data se organizováním stávají informacemi, které se pak stávají znalostmi, jsou-li využity v určitém kontextu. SZ vyžaduje tedy manipulaci se všemi třemi složkami. Je rozdíl mezi znalostí a tím, kdo tuto znalost má či zpracovává – první položka může časem ztrácet platnost, zatímco hodnota člověka obdařeného vědomostmi s postupem doby narůstá. Znalosti jsou fenoménem, který se používáním neznehodnocuje a nepotřebovává.