Proč se nikdo z rozsáhlých výpadků energie nepoučil?

V současné době se objevují opodstatněné stížnosti, že profese energetiků nedokázala přenést na novou generaci techniků znalosti a zkušenosti získané v minulosti. Právě nepředání zkušeností významně přispělo k rozsáhlému výpadku ze 14. srpna 2003 a k vytvoření špatné a nedostatečné politiky americké vlády. Také pozice technické profese se změnila. Energetici přišli o svou vůdčí roli a musí se spokojit s rolí techniků, kteří musí poslouchat nařízení vytvářené netechnickými úředníky.

V letech 1965 a 1967 došlo ve Spojených státech k rozsáhlým výpadkům elektřiny, při jejichž analýze vyšla najevo potřeba lepší regionální koordinace plánování a provozu sítí. O prohloubení koordinace se snažily zejména organizace **Edison Electric Institute** (EEI) a **North American Power Systems Interconnection Committee** (NAPSIC). Na základě jejich snah bylo vytvořeno devět regionálních spolehlivostních úřadů, které stanovovaly kritéria spolehlivosti plánování a provozu elektrické sítě ve svých regionech. Dodržování těchto kritérií bylo sledováno jednotlivými energetickými společnostmi navzájem s určitým dohledem ze strany regulačního úřadu. Tento proces fungoval, protože se jednotlivé energetické společnosti nepovažovaly za konkurenty. V některých případech stačila k prosazení kritérií hrozba zveřejnění zprávy, která by na nedodržování norem upozornila. V následujících letech byl vytvořen federální úřad NERC, který měl koordinovat činnost jednotlivých regionálních úřadů. Přestože bylo vytvoření spolehlivostních úřadů úspěchem, byla nápravná opatření často prosazována pouze v soustavě, která byla zasažena výpadkem, i když se její nedostatky obecně objevovaly v celém systému. Zprávy, které byly o jednotlivých výpadcích energie zveřejněny, byly příliš technického rázu, který nezaujal širší veřejnost. Problematice často rozuměly také pouze někteří technici a jejich techničtí vedoucí v samotných energetických společnostech.

Největším problémem se zdá být nedostatečný přenos zkušeností mezi generacemi techniků. Starší a zkušení technici odchází do důchodu nebo na jiná lukrativnější místa, aniž by své zkušenosti předali mladším technikům. Stejná situace je i ve školství, které se navíc poslední dobou zaměřuje více na teoretické problémy modelování systémů a matematickou analýzu než na předávání zkušeností z energetické praxe. Jistou dávku odpovědnosti za špatný stav nesou také vzdělávací a normalizační instituce jako například IEEE nebo CIGRE.

**Datum vydání: X/2004**