Příběh aplikace Go-Jek
Lidé v Jakartě, hlavním městě Indonésie, tráví v průměru deset let života dojížděním. Abyste se během ranních a večerních špiček vyhnuli 3 hodinám stráveným v dopravní zácpě, je nejlepší použít ojek – taxi motorky.
Organizace Go-Jek začala jako call centrum pro objednávání ojeků. V roce 2014 byla spuštěna aplikace Go-Jek pro smartphony. Cílem bylo spustit síťový efekt a udržet řidiče vytížené i mimo dopravní špičku, a ta k základní přepravní službě přibyly kurýrní služby a rozvážka jídel.
Další rozšíření služeb
Brzy byly přidány ještě další služby: dodávka potravin do domácností, čištění a úklid, rezervace lázeňských procedur. V poslední době se Go-Jek rozšířil i do fintechového byznysu a nabídl elektronickou peněženku (přibližně 64 % Indonésanů nemá přístup k bankovním službám), uvádí článek na webu mezinárodní MBA školy INSEAD.
Poučení z praxe
- Uber vynakládal obrovské peníze na propagaci a akční ceny, zatímco Go-Jek zaměřil marketingové úsilí na samotné řidiče. Například během náborových událostí na basketbalových stadionech získal najednou až desítky tisíc nových řidičů.
- Uber považuje své řidiče za nezávislé kontraktory. Go-Jek naopak chce, aby se řidiči cítili být nedílnou součástí celé organizace. Proto dokonce poskytuje půjčky řidičům, kteří si nemohou dovolit smartphone.
- Porozumění místnímu prostředí také dost pomohlo. Zaměřením na motorkové taxi ojeky se organizace vyhnula přímé konkurenci už existujících taxislužeb – a unikla také regulaci přepravních služeb (ta platí pouze pro dvoustopá vozidla).
- Když ministerstvo dopravy zakázalo používání přepravních aplikací, indonéský prezident toto rozhodnutí zrušil. Pomohl k tomu i výrazný politický kapitál organizace – ta je dnes vnímána jako vlastenecký symbol.
A co dál? Aplikace nyní hodlá dobýt trh na Filipínách a v Thajsku, kde jsou podobné problémy s masivními dopravními zácpami.
 
-jk-
 
  
 