Třetí zdroj: Estetika
Muzea jsou samozřejmě řízena hlavně za účelem sbírání uměleckých děl. Lze proto prozkoumat, zda díla např. stejného hnutí (třeba surrealistů) bývají umístěna ve stejné místnosti. Museum Tate vytváří shluky děl podle témat i podle uměleckých hnutí (video instalace, kubismus nebo minimalismus). Naproti tomu Center Pompidou představuje muzeum, které je charakteristické spíše různorodějším sestavováním výstavních expozic.
Nastavení hranic kreativity
Proč výzkumníci vlastně zkoumali ta nejlepší muzea? Domnívali se, že uspořádání a složení výstav nám může pomoci pochopit sociální i institucionální dynamiku, která vyvěrá z různorodých zúčastněných stran v té které organizaci. V muzeích vedle sebe existují:
- Ředitelé
- Kurátoři
- Odborníci na konzervaci uměleckých děl
- Pracovníci marketingu a další
Všichni musí udržovat jemnou rovnováhu mezi státními, tržními a estetickými imperativy, které vyplývají z celé škály různých požadavků, které jsou na muzea kladeny. Například kurátoři se možná často musejí spokojit s kompromisem když jednají s řediteli – aspoň pokud jde o výběr umělců a konkrétních uměleckých děl. Ředitelé totiž musejí plnit to, co od nich očekává stát, stejně jako jsou limitováni situací na trhu. Kurátoři však často mají potom úplnou volnost ohledně toho, jak jsou nakoupená umělecká díla zobrazována a vystavována.
Tohle celé může být vodítkem pro kreativní firmy (v oblasti módy, filmu, hudby a high-tech) v tom, jak najít rovnováhu mezi často protichůdnými imperativy. Existuje mnoho napětí:
- Kreativita/inovace oproti zisku
- Umění oproti obchodnímu úspěchu
Obchodní strana je to, co určuje hranice. Návrháři by pak měli mít svobodu v tom, jak něco udělat v rámci takto nastavených hranic, uzavírá článek na webu obchodní školy INSEAD.
-jk-