Neurodivergent managers often remain invisible to the company. The conventional leadership model increases their costs

Neurodivergentní manažeři často zůstávají pro firmu neviditelní. Běžný model leadershipu jim zvyšuje náklady

Research involving 416 leaders in the US and UK shows that 41 percent of neurodivergent professionals had told no one at work about their neurodivergence, and fewer than one in five had disclosed it to HR. Many nevertheless perform well. The problem arises when a company treats one style of communication and behavior as the universal image of a good leader. Leadership development can then overlook capable people while forcing them into exhausting adaptation.

Neurodiversity in companies is often treated as a recruitment or workplace-adjustment issue. Research by the Center for Creative Leadership highlights another area: leading people.

The study involved 416 leaders in the US and UK. Among neurodivergent professionals, 41 percent said they had never disclosed their neurodivergence to anyone at work. Forty-two percent had told their manager, while fewer than one in five had told HR.

Low visibility can create the false conclusion that neurodivergent leaders are rare. The research instead reports that they work at different levels and in different functions, and many meet or exceed performance expectations.

The problem therefore is not only access to leadership positions. It also concerns how the organization defines “proper” managerial behavior. If development programs assume one preferred style of communication, social presence or work in highly stimulating environments, they may confuse form with genuine leadership capability.

The research also points to masking: suppressing or hiding natural ways of behaving in order to fit the expectations of others. Neurodivergent leaders reported it more often, and this experience was associated with poorer wellbeing and fewer psychological resources.

This does not mean that companies need one special model of “neurodivergent leadership.” That would repeat the same mistake. Neurodivergence includes highly varied experiences, and a diagnosis alone does not explain how a particular person works.

A more practical approach is to check whether the organization actually evaluates leadership outcomes: decision quality, team development, trust, the ability to achieve goals and manage change. The way a leader reaches those outcomes does not have to be the same for everyone.

A second area is working conditions. Some adjustments can be offered generally without requiring a person to disclose a diagnosis: greater choice of communication channel, clearer written instructions, more predictable meeting agendas or environments for focused work.

The point is not to lower standards. It is to separate the real requirements of a leadership role from social conventions that the organization has historically associated with leadership.

KEY TERMS

  • Neurodiversity: Natural variation in the ways people think, learn and process information.
  • Masking: Suppressing one’s natural behavior in an effort to conform to expected social norms.
  • Leadership identity: The degree to which a person sees themselves as a legitimate and capable leader.
  • Inclusive working conditions: Work arrangements that allow different people to perform without unnecessary barriers.

    Neurodivergentní manažeři často zůstávají pro firmu neviditelní. Běžný model leadershipu jim zvyšuje náklady

    Výzkum 416 vedoucích v USA a Británii ukazuje, že 41 procent neurodivergentních profesionálů o své odlišnosti v práci nikomu neřeklo a méně než pětina ji sdělila HR. Přitom řada z nich dosahuje dobrých výsledků. Problém vzniká, když firma zaměňuje určitý styl komunikace a vystupování za univerzální obraz dobrého vedoucího. Rozvoj leadershipu pak může přehlížet schopné lidi a současně je nutit k vyčerpávajícímu přizpůsobování.

    Neurodiverzita se ve firmách často řeší jako otázka náboru nebo pracovních úprav. Výzkum Center for Creative Leadership ukazuje další oblast: vedení lidí.

    Studie pracovala se 416 vedoucími v USA a Británii. Mezi neurodivergentními profesionály 41 procent uvedlo, že svou neurodivergenci v práci nikdy nikomu nesdělilo. Manažerovi ji oznámilo 42 procent a personálnímu oddělení méně než pětina.

    Nízká viditelnost může vytvářet falešný závěr, že neurodivergentních vedoucích je málo. Výzkum naopak uvádí, že působí na různých úrovních a v různých funkcích a mnozí plní nebo překračují výkonnostní očekávání.

    Problém proto neleží pouze v přístupu k vedoucí pozici. Týká se také toho, jak organizace definuje „správné“ manažerské chování. Pokud rozvojové programy předpokládají jeden preferovaný styl komunikace, společenského vystupování nebo práce v prostředí plném podnětů, mohou zaměňovat formu za skutečnou schopnost vést.

    Výzkum upozorňuje také na maskování – potlačování nebo skrývání vlastních způsobů chování, aby člověk odpovídal očekávání okolí. Neurodivergentní vedoucí jej uváděli častěji a tato zkušenost souvisela s horší pohodou a menšími psychologickými zdroji.

    Pro firmu z toho neplyne potřeba vytvářet jeden zvláštní model „neurodivergentního leadershipu“. Právě to by opakovalo stejnou chybu. Neurodivergence zahrnuje velmi různorodé zkušenosti a diagnóza sama nevysvětluje, jak konkrétní člověk pracuje.

    Praktičtější je zkontrolovat, zda organizace skutečně hodnotí výsledek vedení: kvalitu rozhodování, rozvoj týmu, důvěru, schopnost dosahovat cílů a zvládat změnu. Způsob, jakým vedoucí k výsledku dochází, nemusí být u všech stejný.

    Druhou oblastí jsou pracovní podmínky. Některé úpravy lze nabízet obecně, aniž člověk musí zveřejňovat diagnózu: větší možnost volby komunikačního kanálu, jasnější písemné zadání, předvídatelnější program porad nebo prostředí pro soustředěnou práci.

    Smyslem není snižovat nároky. Jde o oddělení skutečných požadavků vedoucí role od společenských zvyklostí, které si organizace s leadershipem pouze historicky spojila.

    KLÍČOVÉ POJMY

    • Neurodiverzita: Přirozená variabilita způsobů, jimiž lidé myslí, učí se a zpracovávají informace.
    • Maskování: Potlačování vlastních přirozených projevů ve snaze odpovídat očekávaným společenským normám.
    • Leadershipová identita: Míra, s níž člověk sám sebe vnímá jako legitimního a schopného vedoucího.
    • Inkluzivní pracovní podmínky: Nastavení práce umožňující rozdílným lidem podávat výkon bez zbytečných překážek.
    Zdroj: Center for Creative Leadership - oficiální stránky instituce Center for Creative Leadership (CCL®)
    Zobrazit přehled článků ze zdroje Center for Creative Leadership