When is it appropriate to communicate emotionally? It depends on the nationality

Kdy je vhodné komunikovat emotivně? Záleží na národnosti

Many workplace challenges are related to cultural differences, which may generally be described as neutral versus affective. So when, for example, can we afford to raise our voice to someone?

In order to avoid misjudging someone else's character or behaviour, here are some ways to think more specifically about the cultural differences outlined. You will thus be able better to cooperate in international teams as well.

Affective cultures

These emphasise expressive communication and sharing feelings. People with an affective orientation use a wider range of facial expressions and physical gestures in everyday conversation.

  • When they are excited, they speak loudly and enjoy animated quarrels and debates
  • They are more enthusiastic and spontaneous
  • They take emotions and intuition into account when making decisions
  • Statements are often emotional and dramatic and can often be exaggerated to emphasise a point.

Examples: African Americans, Italians, Latin Americans, Middle Easterners, Spaniards. Likewise manual workers or marketers.

Neutral cultures

These emphasise non-emotional communication and emotional control. People with a neutral orientation try not to express their feelings too much. Reason tends to influence their behaviour more than how they feel about the situation.

  • They are more likely to mask their thoughts and feelings
  • They try to stay cool and in control, even if this sometimes leads to unexpected outbursts, which then become even more unpleasant
  • They speak rather monotonously
  • They expect others to keep to the point and specific, predetermined topics

Examples: Chinese, Ethiopians, Germans, Japanese, Native Americans. Also representatives of management, employees in engineering.

In many neutral cultures, especially throughout Asia, silence during discussions is not only fine but also welcome. Silence is a sign of respect, allowing both parties to reflect and accept what has been said. In many affective cultures, "silent treatment" is considered repressive.

You may also have the feeling that some employees at the company are less involved or even passive. However, they might display interest and enthusiasm in a different way than expressively ...

The first step in resolving these differences is your emotional intelligence. You need to understand your own emotional state and gain the ability to regulate emotions in yourself and in others. However, emotional intelligence alone is not enough: you may misidentify the emotions of others based on your cultural interpretations. Cultural intelligence is the only way effectively to understand someone from another cultural background.

 

-bb-

    Kdy je vhodné komunikovat emotivně? Záleží na národnosti

    Mnoho výzev na pracovišti souvisí s kulturními rozdíly, které obecně popisujeme jako neutrální versus afektivní. Kdy si tedy můžeme například dovolit zvýšit na někoho hlas?

    Abyste se vyhnuli nesprávnému posouzení povahy nebo chování někoho jiného, ​​zde je několik způsobů, jak konkrétněji uvažovat o nastíněných kulturních rozdílech. Díky tomu se vám bude lépe spolupracovat i v mezinárodních týmech.

    Afektivní kultury

    Kladou důraz na expresivní komunikaci a sdílení pocitů. Lidé s afektivní orientací používají při každodenní konverzaci širší škálu výrazů obličeje a fyzických gest.

    • Když jsou nadšení, mluví hlasitě a užívají si animované hádky a debaty
    • Jsou nadšenější a spontánnější
    • Při rozhodování berou v úvahu emoce a intuici
    • Výroky jsou často emotivní a dramatické a mohou být často přehnané, aby bylo možné něco zdůraznit.

    Příklady: Afroameričané, Italové, Latinskoameričané, obyvatelé Středního východu, Španělé. Zároveň také manuální pracovníci nebo marketéři.

    Neutrální kultury

    Kladou důraz na neemotivní komunikaci a ovládání emocí. Lidé s neutrální orientací se snaží nedávat příliš najevo své pocity. Rozum může ovlivnit jejich chování více než to, jak situaci cítí.

    • S větší pravděpodobností maskují to, na co myslí nebo co cítí
    • Snaží se zůstat v pohodě a pod kontrolou, i když to někdy vede k neočekávaným výbuchům, které se stávají ještě nepříjemnějšími
    • Hovoří spíše monotónně
    • Očekávají, že se ostatní „budou držet věci“ a konkrétních, předem stanovených témat

    Příklady: Číňané, Etiopané, Němci, Japonci, domorodí Američané. Dále také zástupci managementu, zaměstnanci ve strojírenství.

    V mnoha neutrálních kulturách, zejména v celé Asii, je ticho v průběhu diskuzí nejen v pořádku, ale také vítáno. Ticho je projevem úcty a umožňuje oběma stranám uvažovat a přijmout to, co bylo řečeno. V mnoha afektivních kulturách je „tiché zacházení“ považováno za represivní.

    Ve firmě můžete mít také u některých zaměstnanců pocit, že se málo angažují, jsou pasivní. Oni však mohou svůj zájem a nadšení projevovat jiným způsobem než expresivně...

    Prvním krokem k řešení těchto komunikačních rozdílů je vaše emoční inteligence. Musíte pochopit svůj vlastní emoční stav a získat schopnost regulovat emoce v sobě i v ostatních. Emocionální inteligence však sama o sobě nestačí. Podle svých kulturních interpretací emocí můžete nesprávně identifikovat emoce ostatních. Kulturní inteligence je jediný způsob, jak účinně porozumět někomu z jiného kulturního prostředí.

     

     

    -bb-

    Zdroj: Management Issues - britský portál s novinkami, analýzami a názory z oblasti managementu
    Zobrazit přehled článků ze zdroje Management Issues