V současné době se stalo téměř nemožným, aby člověk vystupoval v tvořivém procesu jako individualita. Na jedné straně kvůli novelizaci funkčních postupů, na druhé straně se momentálně pracovní tempo nedá porovnávat s tím, co bylo třeba před deseti lety. Formují se pracovní týmy, které je ovšem třeba udržet ve stavu, kdy se vlk nají a koza zůstane celá.
Každý vůdce by měl v sobě mít tvořivou osobnost, aby byl schopen motivovat pracovníky k adekvátnímu pracovnímu výkonu. Platí to samozřejmě i obráceně: bez těchto vlastností se člověk lídrem nikdy nestane.
Mezi základní vlastnosti, kterými by měla osoba vůdce disponovat, patří imaginace, intuice a fantazie, zvědavost, šířka a hloubka zájmů, odvaha, smysl pro riziko, impulzivita a radikalismus, samostatnost a sebevědomí.
Jednou z nejnutnějších věcí v tvořivém pracovnímu týmu je pro lídra získání autority. Tu může dosáhnout formálně nebo neformálně, když si vůdce získává člověka postupně. Takto můžeme rozdělit vůdčí osobnosti do dvou kategorií: na skutečné lídry a na ty, které za lídry označuje jen jejich visačka na saku.
Aby si člověk vybudoval neformální autoritu, měl by si osvojit pár zručností, které potom dávají celému týmu výsledný charakter efektivního kolektivu. Lídr si v první řadě musí umět vybrat správné lidi na správné místa. Dále musí umět vést pracovníky k vytýčeným cílům.
Vůdce by nikdy neměl chválit tak, aby v týmu vznikla závistivost. Na místě je tedy pochvala mezi čtyřma očima. To samé platí pro kritiku.
-pk-