Kdy je vhodné komunikovat emotivně? Záleží na národnosti

Mnoho výzev na pracovišti souvisí s kulturními rozdíly, které obecně popisujeme jako neutrální versus afektivní. Kdy si tedy můžeme například dovolit zvýšit na někoho hlas?

Ilustrační snímek

Abyste se vyhnuli nesprávnému posouzení povahy nebo chování někoho jiného, ​​zde je několik způsobů, jak konkrétněji uvažovat o nastíněných kulturních rozdílech. Díky tomu se vám bude lépe spolupracovat i v mezinárodních týmech.

Afektivní kultury

Kladou důraz na expresivní komunikaci a sdílení pocitů. Lidé s afektivní orientací používají při každodenní konverzaci širší škálu výrazů obličeje a fyzických gest.

  • Když jsou nadšení, mluví hlasitě a užívají si animované hádky a debaty
  • Jsou nadšenější a spontánnější
  • Při rozhodování berou v úvahu emoce a intuici
  • Výroky jsou často emotivní a dramatické a mohou být často přehnané, aby bylo možné něco zdůraznit.

Příklady: Afroameričané, Italové, Latinskoameričané, obyvatelé Středního východu, Španělé. Zároveň také manuální pracovníci nebo marketéři.

Neutrální kultury

Kladou důraz na neemotivní komunikaci a ovládání emocí. Lidé s neutrální orientací se snaží nedávat příliš najevo své pocity. Rozum může ovlivnit jejich chování více než to, jak situaci cítí.

  • S větší pravděpodobností maskují to, na co myslí nebo co cítí
  • Snaží se zůstat v pohodě a pod kontrolou, i když to někdy vede k neočekávaným výbuchům, které se stávají ještě nepříjemnějšími
  • Hovoří spíše monotónně
  • Očekávají, že se ostatní „budou držet věci“ a konkrétních, předem stanovených témat

Příklady: Číňané, Etiopané, Němci, Japonci, domorodí Američané. Dále také zástupci managementu, zaměstnanci ve strojírenství.

V mnoha neutrálních kulturách, zejména v celé Asii, je ticho v průběhu diskuzí nejen v pořádku, ale také vítáno. Ticho je projevem úcty a umožňuje oběma stranám uvažovat a přijmout to, co bylo řečeno. V mnoha afektivních kulturách je „tiché zacházení“ považováno za represivní.

Ve firmě můžete mít také u některých zaměstnanců pocit, že se málo angažují, jsou pasivní. Oni však mohou svůj zájem a nadšení projevovat jiným způsobem než expresivně...

Prvním krokem k řešení těchto komunikačních rozdílů je vaše emoční inteligence. Musíte pochopit svůj vlastní emoční stav a získat schopnost regulovat emoce v sobě i v ostatních. Emocionální inteligence však sama o sobě nestačí. Podle svých kulturních interpretací emocí můžete nesprávně identifikovat emoce ostatních. Kulturní inteligence je jediný způsob, jak účinně porozumět někomu z jiného kulturního prostředí.

 

 

-bb-

Zdroj: Management Issues - britský portál s novinkami, analýzami a názory z oblasti managementu
Zobrazit přehled článků ze zdroje Management Issues