„Žijeme ve společnosti, která si váží agresivního osobního marketingu. Mlčet znamená zaostávat,“ uvádí Kate Murphy, autorka knihy „You’re Not Listening: What You’re Missing and Why it Matters“.
Aktivní naslouchání je však důležitější dovedností než kdy jindy. Je to o něčem jiném, než jen „slyšení“ slov, která někdo říká. K aktivnímu naslouchání dochází, pokud si z toho, co slyšíte, extrahujete vlastní význam. Je to proces porozumění a opakování toho, co jste slyšeli.
Kate Murphy zdůrazňuje, že naslouchání nás zapojuje do života. Dává nám bohatší společenský život, dělá nás méně osamělými a plnějšími. Je podle ní důležité vést promyšlenou obousměrnou konverzaci, abychom skutečně porozuměli jiné osobě a jejímu pohledu. Dobré naslouchání může pomoci pochopit postoje a motivace ostatních lidí, které jsou nezbytné při budování kooperativních a produktivních vztahů, a také při určování vztahů, kterým byste se měli vyhýbat.
Pokud chcete aktivně naslouchat, měli byste dát řečníkovi plnou pozornost, respektovat jeho úhel pohledu, zdržet se vlastních úsudků a vyvarovat se přerušení. Naopak dejte neverbálně najevo, například kýváním hlavy či očním kontaktem, že druhého posloucháte. To samé platí i při online konverzaci, kde je potřeba přizpůsobit především vaši neverbální komunikaci.
Být dobrým posluchačem z vás dělá i lepšího řečníka. Chcete-li dát řečníkovi skutečně užitečnou zpětnou vazbu, musíte pozorně poslouchat a absorbovat všechny podrobnosti. Takové naslouchání vám navíc pomáhá vnímat, co v prezentaci funguje a co ne. Tím obohacujete i váš vlastní projev.
Lidé také často nehledají řešení, ale spíše chtějí, aby někdo uznal jejich situaci. Vědci dlouho zkoumali silný vztah mezi veřejným projevem a poslechem. Dr. Ralph G. Nichols, známý jako „otec naslouchání“, si tohoto vztahu všiml při výuce debaty na University of Minnesota. Poznamenal, že jeho nejlepší studenti byli ti, kteří naslouchali svým protivníkům. „Nejlepší způsob, jak porozumět lidem, je poslouchat je,“ uvedl. Zároveň z toho vyplývají čtyři oblasti, které činí obecně lidem naslouchání obtížným:
- Přemýšlíte třikrát až čtyřikrát rychleji, než řečník mluví.
- Posloucháte se záměrem reagovat spíše než porozumět.
- Chcete dát radu.
- Nechcete porozumět kulturním bariérám.
Zejména druhá oblast obtížnosti bývá v praxi obzvláště těžká. Naštěstí je aktivní naslouchání dovedností, kterou lze rozvinout. Zaměřením pozornosti na osobu, která mluví a rozumí podtextu v tom, co se říká / neříká, můžete trénovat uši a stát se lepším komunikátorem. Zde je pár tipů:
- Minimalizujte rozptýlení: Chcete-li skutečně poslouchat, kultivujte správné prostředí. Když někdo mluví, ať už na schůzce nebo v konverzaci, vždy vypněte mobilní telefon, notebook, tablet a další zařízení.
- Nepřerušujte, ale pokládejte otevřené otázky: Když ostatní mluví a konverzace je zajímavá, je příliš lákavé přerušit a začít zmiňovat vaše vlastní zkušenosti a nápady. Oprostěte se od toho. Poslech není o vás. Jde o druhou osobu.
- Nebojte se ticha a uvědomte si kulturní rozdíly: Rozvíjejte toleranci ticha. Je to těžké v mnoha zemích, zejména v západních kulturách, kde lidé mohou interpretovat ticho jako nesouhlas. Mnoho asijských kultur je nicméně s tichem ve větším komfortu. Komunikační bariéry se mohou vyskytnout i mezi lidmi ze stejné země, kteří mluví stejným jazykem, ale nacházejí se v různých životních situacích, jako jsou lidé, kteří mají práci a lidé, kteří nepracují, lidé s dětmi a lidé bez nich apod. Ať už posloucháte někoho z jiné kultury, jiné generace nebo z jiného odvětví, dejte druhým prostor, případně se nebojte položit objasňující otázky.
-bb-