Myšlení má jisté limity
Jak ukázali Kahneman a Tversky, my lidé přemýšlíme dvěma různými způsoby. Máme myšlení rychlé a myšlení pomalé. Rychlé myšlení nám umožňuje rozhodovat se rychle, i když třeba máme k dispozici jen omezené informace. Pomalé myšlení nám zase dává schopnost myslet ve složitých strukturách fyziky, matematiky nebo hudby.
Rychlé myšlení je velmi užitečné – je však náchylné k chybám úsudku, které jsou způsobeny nevědomými předsudky a zkresleními. Prostě si to někdy vyhodnotíme úplně špatně. Na druhé straně je pomalé myšlení, které je sice přesnější, je však ze své podstaty velmi, velmi pomalé, vysvětluje článek na webu management-issues.com.
Kahneman a Tversky ukázali, že naše rychlé, intuitivní myšlení je v našich životech mnohem běžnější než si připouštíme. Naše myšlenky a úsudky jsou proto často zkreslené. I to může být důvod toho, že právě myšlení může být leckdy faktorem, který inteligenci spíše omezuje, než aby jí napomáhal.
Zároveň platí, že rychlé tempo událostí kolem nás a vysoká míra nejednoznačnosti způsobují, že naše pomalé myšlení je pečlivé, pomalé a mnohdy nestíhá. Pro většinu situací je proto zkrátka příliš pomalé a neefektivní.
Překoná umělá inteligence naši lidskou inteligenci?
Někteří tuto myšlenku odmítají. Podle jejich názorů rozvoj umělé inteligence (AI) k žádné nové formě super inteligence nepovede. AI nám však může pomoci tím, že nám umožní lépe využívat kolektivní inteligenci.
Nikdo totiž nepopírá, že umělá inteligence dokáže provádět výpočty a se správnými algoritmy může dosáhnout rychlosti, která je pro člověka nemožná. Jenže protože jsou stroje zásadně deterministické a nemají žádné vědomí, pravděpodobně se nikdy nic opravdu nenaučí a ani nebudou nic doopravdy znát.
-jk-