Špatný šéf také šéf

Špatný šéf také šéf

Špatní šéfové byli a budou. Možná je jich dnes i více než dřív. Jsou často popudliví a zároveň příliš zaměstnaní na to, aby poskytovali svým podřízeným to, co od nich potřebují. Nikdo přitom nemá na sebevědomí zaměstnanců tak negativní vliv jako špatný šéf. Proto se též často říká, že lidé neopouštějí zaměstnání, ale šéfy. Špatný šéf v očích jednoho zaměstnance ale nemusí být špatným šéfem pro všechny. Může jít o pouhý fakt, že jeden z nich je extrovert a druhý introvert, jeden chodí z práce brzy a druhý je workoholik. Důležité je proto pokaždé zhodnotit, jak se manažer chová k i ostatním zaměstnancům. Vytáčí jenom vás, nebo i vaše kolegy?

Tajemství dobrého vycházení se šéfem spočívá v pochopení jeho myšlenek a motivátorů, které mohou být jiné, než se na první pohled jeví. Toto je několik typických příkladů špatných šéfů a návrhů na to, jak s nimi vycházet. Šéfům samotným pak shrnutí může pomoci k lepšímu pochopení sebe sama a případné nápravě.

- Slabý manažer – ten, kdo se za své podřízené nikdy nepostaví, odmítá riskovat. Možná se tak chová proto, že nesnáší konflikty, možná je přepracovaný, špatně vyškolený nebo vůbec nemá manažerské předpoklady. Důležité je, aby se jej zaměstnanci snažili nejprve pochopit. Tam, kde to půjde se mohou rozhodovat sami a usilovat přitom o odhalení šéfova problému. Ukáže-li se tímto problémem být skutečná neschopnost vést a řídit personál, je třeba obrátit se na šéfova šéfa.
- Politický manažer – ten, kdo jasně předem ví, který čin jej ukáže v dobrém světle. Za své podřízené se dokáže postavit jen tehdy, hodí-li se mu takový přístup do jeho politické agendy. Takový člověk je pokrytecký a vždy preferuje své vlastní favority, neváhá zneužít své podřízené za účelem dosažení vlastních kariérních úspěchů. Zaměstnanci by takového manažery měli vždy podporovat v jejich pocitu, že dělají správnou věc. Nemohou mu však věřit, že má přitom na srdci jen jejich dobro.
- Černobílý manažer – ten, kdo vidí svět kolem sebe jen černobíle. Není schopen pochopit kontext konkrétních situací, tendence ostatních lidí, jejich myšlenky. Zaměstnanci tak nejlépe udělají, budou-li k němu přistupovat jako k dezorientovanému dítěti. Mohou ho také ignorovat a v případě nutnosti přizpůsobit vzájemnou komunikaci jeho způsobu chápání. Jestliže se takový manažer orientuje pouze na poli faktů, nemá smysl vysvětlovat mu do nekonečna složité myšlenky, které se za fakty skrývají.

Mezi další typy špatných šéfů pak patří posedlý puntičkářský manažer, který zaměstnancům nevěří a vždy bazíruje na detailech, ničí snaha mu nepřipadá dostatečná. Jeho podřízení jsou demotivovaní a připadají si neschopní. Podobně jsou na tom i podřízení neviditelného manažera, který výkony svých zaměstnanců dostatečně nesleduje a neposkytuje žádnou zpětnou vazbu, nebo mistra úkolů, který nemá žádný osobní život a očekává od podřízených totéž. Posledním typem je pak manažer nepříjemný, který se k zaměstnancům vždy chová s odporem a bez respektu. Ať už se zaměstnanci v práci setkají s jakýmkoli špatným šéfem, měli by s ním nejprve o svých dojmech diskutovat. Nesetká-li se jejich snaha s odezvou, mají dvě možnosti: zůstat a přizpůsobit se, nebo odejít.

**Datum vydání:** V/2002
Zdroj: About HR - část amerického portálu About.com pro manažery lidských zdrojů
Zobrazit přehled článků ze zdroje About HR