Whom does home office actually suit and how to help those who struggle with it?

Komu vlastně vyhovuje home office a jak pomoci těm, kteří vnitřně bojují?

With the transition to home office, many employees have lost their daily dose of personal contact and work habits, and many of them have struggled with the new routine. Have you managed to capture the needs of those who were (or are) finding the situation hard to handle?

While introverts frequently thrive more on the ability to solve tasks on their own, so that home office has helped many of them maintain or increase their productivity, extroverts often struggle. People who recharge by interacting with other colleagues tend to feel exhausted and anxious precisely because of the isolation.

Extroverts need social interaction and the opportunity to share their thoughts with others. Nor does the possibility of virtual communication tend to help them make the most of personal contact as they miss the minor nuances of body language and proximity. This can hardly be fully replaced by online tools. Extroverts are thus becoming an endangered group, facing more frequent anxiety and fluctuation in performance.

Another endangered group that may not be comfortable with telework is newly hired employees and junior co-workers. It can be very difficult for newcomers and external students to find their way around the company environment and especially in a team if they do not even have a chance to get to know their colleagues properly. It is therefore extremely important to pay maximum attention to the adaptation process and communication. Junior colleagues can also feel helpless or anxious about their work. Many of them may be unsure of the quality of their work and value for society. They need to feel recognition and guidance.

At the other end of the spectrum are more experienced employees who were always used to their position and achievements being appreciated. They were highly visible in the collective; however, many of them are not able to operate remotely in their accustomed mode.

Prevent employees from feeling bad because they have not been able to adapt to the new conditions. Normalise problems by sharing the difficulties and anxieties of teleworking in a team.

Even those who prefer an isolated work environment may feel affected by the unprecedented nature of compulsory isolation if, for example, they are forced to work alongside their family members.

Isolation can affect the actions and attitudes of employees.

Depression caused by isolation can manifest itself as, for example, reluctance to get out of bed in the morning or excessive crying. People can be irritated, frustrated, angry, experience difficulty concentrating or have trouble meeting deadlines and making decisions.

To identify employees who may be be suffering internally, try asking your staff the following questions:

  • Does your colleague seem less happy or willing than usual?
  • Is there any reason for their not completing tasks?
  • Does it take them longer than usual to complete their work?
  • Do they complain of lack of sleep or inability to concentrate and perform tasks?
  • Does they have a communication problem?
  • Do you see or otherwise perceive signs of fatigue or sadness?
  • Are delivered tasks suddenly incomplete or otherwise neglected?

If you have a close working relationship with an employee, it can be as simple as a private conversation. However, avoid assumptions and judgments during the discussion. Rather, express your curiosity and interest in the situation around your colleague.

Many employees are afraid of losing their jobs. If they feel threatened, they may not react honestly. It is therefore essential that you express empathy and let employees know that it is okay if they are not feeling well.

When talking to employees about their problems, also avoid assuming that everyone has the same experience. Your job as a leader is to maintain a balance between the productivity of the company and the well-being of your people. Be here for them and now that they need you the most.


-bb-

    Komu vlastně vyhovuje home office a jak pomoci těm, kteří vnitřně bojují?

    S přechodem na povinnou práci z domova ztratilo mnoho zaměstnanců denní dávku osobního kontaktu i pracovní rutinu a mnoho z nich s novým režimem bojovalo. Podařilo se vám podchytit potřeby těch, kteří situaci úplně lehce nezvládali nebo nezvládají?

    Zatímco introverti často více prosperují z možností řešit své úkoly samostatně a home office řadě z nich pomohl udržet či zvýšit vlastní produktivitu, extroverti mnohdy bojují. Lidé, kteří se dobíjejí interakcí s ostatními kolegy, mají sklon se cítit vyčerpaní a úzkostní právě v důsledku izolace.

    Extroverti potřebují sociální interakci a mít možnost sdílet své myšlenky s druhými. Ani možnost virtuální komunikace jim často nepomůže vynahradit osobní kontakt naplno. Chybí jim totiž i drobné nuance řeči těla a proximita. To online nástroje jen stěží naplno nahradí. Právě extroverti se tak stávají ohroženou skupinou, která se nyní může potýkat s častějšími úzkostmi a výkyvy ve výkonu.

    Další ohroženou skupinou, které práce na dálku nemusí vyhovovat, mohou být i nově přijatí zaměstnanci a juniorní spolupracovníci. Pro nováčky a externisty může být velmi obtížné se zorientovat v prostředí firmy a zejména v kolektivu, jestliže své kolegy nemají šanci ani pořádně poznat. Je proto extrémně důležité věnovat maximální pozornost adaptačnímu procesu a komunikaci. Taktéž juniorní kolegové mohou mít pocit bezradnosti nebo úzkosti ze své práce. Řada z nich si nemusí být jista kvalitou své práce a hodnoty pro společnost. Potřebují cítit uznání a vedení.  

    Na druhé straně spektra jsou zkušenější zaměstnanci, kteří byli zvyklí na ocenění své pozice a svých úspěchů. Byli v kolektivu vidět. Mnozí z nich však nejsou schopni na dálku fungovat ve stejném režimu jako běžně.

    Zamezte zaměstnancům, aby se cítili špatně, protože se nedokázali přizpůsobit novým podmínkám. Normalizujte problémy sdílením obtíží a úzkostí kolem práce na dálku v týmu.

    Dokonce i ti, kteří dávají přednost izolovanému pracovnímu prostředí se mohou cítit zasaženi bezprecedentní povahou povinné izolace například proto, že jsou nuceni pracovat po boku svých rodinných příslušníků.

    Izolace může způsobit změny v jednání a postojích zaměstnanců.

    Deprese způsobená izolací se může projevovat jako např. nechutí ráno vstávat z postele nebo nadměrným pláčem. Lidé mohou být podráždění, frustrovaní, naštvaní, obtížně se soustředí nebo mají problém s dodržováním termínů a rozhodováním.

    Chcete-li vytipovat zaměstnance, kteří se možná vnitřně trápí, zkuste si u svých lidí položit následující otázky:

    • Vypadá to, že je váš kolega je méně šťastný nebo ochotný?
    • Existuje omluva za nesplnění úkolu?
    • Trvá mu déle než obvykle, než dokončí svou práci?
    • Stěžuje si na nedostatek spánku nebo neschopnost soustředit se a plnit úkoly?
    • Má problém s komunikací?
    • Vidíte nebo jinak vnímáte známky únavy nebo smutku?
    • Jsou dodávané úkoly najednou nekompletní nebo jinak zanedbané?

    Pokud máte se zaměstnancem blízký pracovní vztah, může to být stejně jednoduché jako soukromý rozhovor. V průběhu diskuze se však vyvarujte předpokladů a úsudků. Vyjádřete spíše zvědavost a zájem o situaci kolem vašeho kolegy či kolegyně.

    Mnoho zaměstnanců se bojí ztráty zaměstnání. Pokud se cítí ohroženi, nemusí reagovat upřímně. Je proto nezbytné, abyste vyjádřili empatii a dali zaměstnancům vědět, že je v pořádku, pokud se necítí dobře.

    Když hovoříte se zaměstnanci o jejich problémech, vyhněte se také předpokladu, že všichni mají stejné zkušenosti. Vaše práce jako lídra je udržet rovnováhu mezi produktivitou společnosti a dobrým stavem vašich lidí. Buďte tady pro ně a teď, když vás nejvíce potřebují.

     

     

    -bb-

    Zdroj: OPEN Forum - americký server sdružující komunitu malých a středních podnikatelů
    Zobrazit přehled článků ze zdroje OPEN Forum