Předpoklady a bariéry tvořivosti v podnicích

Karel Červený, MSc., MBA, lektor rozvoje kreativity

V podnicích občas padne výzva někoho z vedení, aby lidé byli více tvořiví a přinášeli nápady k řešení podnikových problémů a nápadů na inovace k překonání konkurence. Jenže cesta k tvořivým nápadům je dlouhá, strastiplná, plná bariér a překážek. Které to jsou? Lze je odstranit?

Na rozdíl od chvilkového názoru, postoje jsou jakýmsi dlouhodobým názorem – trvalejším postojem k něčemu – od slova stoj, stát, postavit se k něčemu. Postoje jsou různé, pozitivní a negativní. Základní psychickou bariérou tvořivého zaměření je tzv. „postojová uzavřenost“, dogmatismus a rigidita. Tvořivým člověkem v žádném případě nemůže být člověk,

  • který chodí po světě tzv. „s klapkami na očích“,

  • který se nezajímá o dění kolem,

  • který je lhostejný,

  • který je pesimista,

  • nemá snahu a tendenci něco měnit, vylepšovat, kritizovat, protože přesně tyto vlastnosti jsou nezbytným předpokladem tvořivosti.

„Postojová uzavřenost“ se projevuje rigidním a konzervativním  myšlením, které je charakteristické odporem ke změnám. Osoby s „uzavřeným systémem“ se odlišují od „otevřených“ vyšší mírou úzkostlivosti a menší mírou radosti z řešení problémů. Tendence k „postojové uzavřenosti“ je produktem výchovy rodiči a školou i celé řady faktorů, které na člověka působí v procesu jeho socializace. Dalšími bariérami jsou:

Bariéry postojové

  • Lenost a pohodlnost myslet jinak, namáhat se, pokoušet se dělat věci jinak než druzí či jinak, než jsem zvyklý

  • Nedostatek sebekázně se přinutit dělat něco jinak

  • Konformismus - příliš dbát na názor druhých, snažit se dělat to, co dělá většina

  • Chybějící zvídavost

  • Chybějící hravost

  • Apriori negativní očekávání typu: „to nemůže dobře dopadnout…“

  • Nízká úroveň sebedůvěry
  • Zvyky a zlozvyky

  • Malá vytrvalost, člověk to brzy vzdá, když je to namáhavé či trvá to dlouho

  • Zacyklení v myšlenkových schématech (o tom často nikdo nemá u sebe tušení)

  • Neschopnost připustit, že existuje více pravd, řešení, více pohledů na věc

  • Nesprávný životní styl: neschopnost se uvolnit, stres, přepracování, nedostatek spánku apod.

Aby toho nebylo málo, často vstupují do hry:

Bariéry vnímání

Které to jsou? Jak se poznají? Jde o:

  • Těžkosti s vymezením problému (často záměna následku a příčiny)

  • Zvyk dívat se určitým způsobem, profesní slepota, paradigmata (mám-li v ruce kladivo, všechny problémy mi připadají jako hřebíky)

  • Přílišnou přímočarost

  • Neschopnost vnímat laterální podněty

  • Neschopnost vidět problém z různých hledisek

  • Nevyužití všech smyslových podnětů.

Názorové rozdíly mezi lidmi jsou obrovské, podle vzdělání, sociálního zařazení, víry – světového názoru, archetypální predispozice apod. Málokdo z nás si plně uvědomuje, jak silné mohou být:

Bariéry kulturní, náboženské, názorové, filozofické

Tyto se vyskytují v různém kulturním prostředí v rámci sociální skupiny, v níž se člověk od malička pohybuje v dané zemi. Spolupráce mezi v multikulturálním prostředí v podniku také velmi obtížná. Tyto rozdíly mohou mít podobu výroků, či implicitních tušení:

  • fantazie a hravost jsou jenom ztrátou času“

  • řešení problémů je vážnou záležitostí, v níž není místo pro humor

  • rozum, logika, čísla, užitečnost, praktičnost jsou dobré, zatímco cítění, intuice jsou k ničemu

  • tradice má přednost před změnami

  • Hlavními bariérami jsou kulturní a náboženská tabu (např. symboly víry, psi a koně a krávy se nejí, homosexualita není porucha, ale zvrácenost, otázky života a smrti, hodnoty společnosti).

Bariéry prostředí – škola, firma

Jsou v každé organizaci, úřadu, škole, nemocnici, divadle, výzkumném ústavu, kde někdo velí a kde panuje nějaká oficiální „doktrína“ spojená s názory vedení:

  • Dogmata a paradigmata jsou zákonem (letadlo nikdy nebude létat, protože je těžké)

  • Nápady jsou zbytečné, stačí se držet toho, co máme

  • Nikdo o nápady nestojí

  • Rozum je bůh – modla

  • Umělci jsou „blázni a pošuci“

  • Nejednoznačné výsledky tvořivosti

  • Vliv autorit – ředitel, lidé s postavením, guru oboru

Všichni manažeři znají IQ, který (přibližně) měří intelektuální inteligenci. Avšak již málokdo zná ostatní „měřitelné“ parametry psychiky, které výrazně ovlivňují kreativitu nebo ji v zásadě tvoří. Které to jsou?

Bariéry a předpoklady intelektové a jiné

Pro tvořivost není IQ jako IQ a není jenom IQ. Jsou i jiné parametry psychiky, které lze měřit. Které to jsou? Jaké jsou mezi nimi synergie? Jaké jsou intelektuální (kognitivní) bariéry?

  • Řešení problému s využitím nesprávného jazyka

  • Nepružné užití intelektových strategií

  • Neschopnost pochopit či vyjádřit myšlenku

  • Nízká úroveň IQ – pod 100, neschopnost abstrahovat

  • Příliš vysoké IQ – nad 130, jeho nositelé mohou nabýt přesvědčení „jsem génius, nepotřebuji tvořivost“

  • Nízká úroveň EQ – emociální inteligence

  • Nízká úroveň CQ – kreativní kvocient

  • Nízká úroveň AQ – akční kvocient – být akční, což je důležité pro zvláště manažery

  • Zacyklení se v určitých myšlenkových schématech a neschopnost z nich vystoupit

  • Chybějící vzdělání pro pochopení určitého problému

  • Nadbytečné – příliš vysoké vzdělání a přílišná specializace.

Bariéry emociální

Emociální bariéry jsou zásadní a mají vliv na všechny ostatní. Pokud má člověk nízkou úroveň sebevědomí a sebeúcty či sebelásky, pak často trpí úzkostí a má strach. V nejrůznějších podobách.

  • Strach dělat chyby, riskovat – strach se shodit, udělat si ostudu

  • Strach s posměchu či ostudy

  • Strach z neznámého

  • Strach – obava mít jiný názor než silní členové týmu

  • Nechuť k chaosu

  • Omezený přístup k oblastem představivosti

  • Pesimismus

  • Emoční nastavení v „mol“ (melancholik)

20 zabijáků tvořivosti v podniku

Není pravda, že v podnicích vždy celý management prahne po inovacích. Většina top manažerů si je nepřeje, protože přidělávají práci navíc, vyvolávají strach z neznámého, vzbuzují závist apod. Proto bojují proti těm, kdo přinášejí nápady, velmi rafinovanými způsoby. U řady řídících pracovníků se projevují bariéry tvořivosti v nadměrném používání tzv. „zabíječských postupů a frází“ typu:

  1. Rozšiřte myšlenku, že generální ředitel nesnáší kreativní lidi.

  2. Rozšiřte myšlenku, že ředitel každému, kdo má kreativní nápady, dá tolik práce a povinností, až ho ty roupy přejdou.

  3. Když někdo chce prosadit kreativní nápad, uložte mu finanční odpovědnost za nápad, za případnou škodu s výraznou pokutou, když se to nepovede.

  4. Včas zachytíte příchod kreativní myšlenky a rychle změníte téma.

  5. Ignorujte ji. Mrtvé ticho odradí každého, kromě největších nadšenců

  6. Předstírejte zájem, ale nic nedělejte. Tak lze autorovi zabránit, aby se obrátil jinam.

  7. Účinný je úsměšek: „To nemůžete myslet vážně“. Dejte si záležet na tom, abyste myšlenku okomentoval dříve, než bude objasněna.

  8. Vyřiďte ji smíchem: „Ha ha, no to je teda dobré. To jsi musel přemýšlet celou noc, než jsi na to přišel“.

  9. Vychvalujte ji až k smrti. Když budete o hodnotě myšlenky na poradě mluvit deset minut, začnou ji někteří nenávidět.

  10. Zmiňte se, že to ještě nikdo nikde nezkusil. Je-li myšlenka skutečně originální, pak je to určitě pravda. Můžete také říci: Jestliže je ten nápad skutečně tak vynikající, proč ho nikdo nevyzkoušel?

  11. Řekněte: „To už jsme přece dávno vyzkoušeli“ – i když to není pravda. Platí to hlavně na nováčky. Uvědomí si dokonale, jakými jsou outsidery.

  12. Zformulujte protinávrh. Je to však riskantní, protože se může zrodit myšlenka, kterou pak budete muset rozvíjet.

  13. Neutralizujte myšlenku pomocí výroků:

  • „Nejsme na to ještě připraveni, ale jakmile čas dozraje…“

  • „Čekám už dlouhou dobu právě na to, abych mohl právě toto udělat, ale zrovna teď…“

  • „Počkejte, až se nová organizace trochu usadí…“

  1. Změňte myšlenku tak, že ztratí podstatu. To je velmi elegantní. Budíte zdání, že pomáháte přivést myšlenku na svět, pouze ji tu a tam „trošičku“ pozměníte. Než si autor uvědomí, co se děje, je po myšlence.

  2. Pokusíte se z myšlenky vydělit některé její části. Když si s ní budete pohrávat dost dlouho, rozpadne se na kusy.

  3. Proveďte silný útok na autora. Než se vzpamatuje, jeho myšlenka se už nebude zdát tak zajímavá či důležitá.

  4. Ustanovte komisi, která myšlenku rozpracuje. Komise jsou jako slepé uličky, do kterých se myšlenky zavedou, a v tichosti zardousí.

  5. Dejte autorovi studenou sprchu: „Nemáme na to lidi…doprovodná rizika jsou příliš velká…to zní dobře v teorii, ale v reálném životě…

  6. Vraťte myšlenku autorovi: „Budete muset být ve svém návrhu více konkrétnější“.

  7. Jestliže vše ostatní selže, řekněte autorovi, ať vymyslí ještě lepší myšlenku. To obvykle nevyjde. Když ano, vyzvěte autora, ať odejde z firmy.

Tyto výroky uslyšíte v každé firmě a organizaci. Jedině vlastník se může obklopit skutečně inovativními lidmi a myslet své výzvy skutečně vážně.

Tedy až dostane personalista za úkol „něco s těmi zaměstnanci udělat“, aby byli tvořivější, bude vědět, že je to běh na dlouhou trať. Že se nejprve musí udělat audit inovačního prostředí, otestovat CQ zaměstnanců, ty vhodné pak dlouhodobě trénovat v tvořivosti, a teprve pak je možné očekávat výrazné výsledky v podobě inovačních nápadů, které tvoří hodnotu pro zákazníka.

Autor článku

Obsah byl připraven ve spolupráci

Zaujal Vás tento článek? Objednejte si služby tohoto dodavatele na EduCity.cz a jako členové Klubu EduCity můžete získat něco navíc.

Komentáře k článku

Tento článek zatím nikdo neokomentoval. Přidejte komentář jako první.
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace