Kam se poděli skuteční lídři?

Vytisknout

Jiří Jemelka, výkonný ředitel J.I.P. pro firmy s.r.o.

Ryba smrdí od hlavy, praví známé rčení. Pokud něco nefunguje ve firmě (nebo i ve státě), je potřeba začít od horních pater. Pohled nám tak padne na lidi, kteří vedou ostatní. Vedení lidí je jednou ze stěžejních činností každého manažera. Samozřejmě, každý vrcholový manažer musí mít přesně definovaný cíl, dobře propracovanou strategii, precizně připravenou organizaci firmy, ale pokud nemá vůdčí schopnosti, nedokáže lidi stmelit, nedokáže vzbudit u lidí důvěru a nedokáže je strhnout svým směrem, zůstane jeho vztah k lidem pouze ve formální rovině. Lidé tak budou vesměs pracovat do výše své mzdy. Dokážeme si jistě představit, jakou výkonnost, jaký tah, pak taková firma má.

Na téma leadershipu bylo již napsáno mnoho: co znamená „mít vůdčí schopnosti“ neboli způsobilost k vedení lidí, dají se tyto schopnosti získat, a pokud ano, jak? Jak v lidech vytvořit důvěru a dokázat je strhnout „svým“ směrem? Jaký je rozdíl mezi lídrem a manažerem apod. Zdá se však, že tato obecná znalost o leadershipu nestačí. Nerad bych zevšeobecňoval, nicméně každý máme svou zkušenost, ať už z praxe vlastní či obecně, z života. Stačí se podívat kolem sebe – do života osobního, podnikového či do toho politického. Kolik lídrů kolem sebe vidíte? A pokud jste člověk, který vede druhé, jakou známkou od 1 do 5 byste jako lídra ohodnotil sám sebe? A jakou by Vám asi dali na stejnou otázku Vaši lidé?

Na základě vlastní zkušenosti nemohu než konstatovat: skutečného lídra aby člověk jako jehlu v kupce sena hledal. Lídři typu T. G. Masaryka či T. Bati (abych vzpomněl zástupce jak politické tak podnikatelské scény) nám žalostně v dnešní společnosti chybí. A to je obrovská škoda, neboť jsem přesvědčen, že 99 % lidí má na víc, než co předvádí. Chybí nám pouze skuteční lídři, kteří by z nás ono „víc“ dostali. Proč? Mám za to, že důvodů je několik:

1. Morální charakter, resp. vnitřní rozměr člověka – dnešním rádoby lídrům chybí pevné morální hodnoty (nejde o moralizování, ale o pevné hodnoty) a integrita (tedy soulad mezi myšlením, slovy, činy). V jednom filmu se praví: „Máte slabé vůdce. A slabé je máte proto, protože jsou morálně rozložení.“

2. Chybí vize – dle průzkumu pouhá 3% lidí má cíle pro to, co by chtěli dosáhnout. Možná jsme coby český národ postiženi filmem o básnících a seznáváme, že mít za 5 let první auto a za 7 let první dovolenou v Chorvatsku, je směšné. Kde chybí vize, lid strádá, praví se v Bibli. Vize je jako olej do motoru. Je jako zážeh energie, když se nedostává sil v krizi. Kde je vize a účel, tam je dlouhodobá životnost firem – opět doloženo na průzkumu. Navíc máme tendenci předimenzovávat krátkodobé cíle a poddimenzovávat dlouhodobé cíle. Z toho pak plyne opět mnoho negativních důsledků.

3. Instantní doba a prachbídná vytrvalost – všichni chceme vše, hned. Trpělivé čekání na příležitost, formování vnitřního charakteru, trénování dovedností, přepínání svých sil, aby se vytrénovali do konkrétní podoby, není něco, co by v době instantních polévek, instantních káv a rychle dostupných úvěrů frčelo. Tak se stáváme opravdu neskutečně vnitřně slabí, každá větší překážka nás odradí. Chybí vůle bojovat za správnou věc, navzdory nepřízni osudu a okolností. Nicméně i Abraham Lincoln – pokud použiji opět jeden příklad za všechny – byl skoro celoživotní „packal“, vč. toho, že několikrát neúspěšně kandidoval na amerického prezidenta, a nakonec to byla persona „par excellence“.

4. Neochota sloužit – všichni skutečně pozitivní lídři v sobě měli hluboce zakořeněnou touhu sloužit druhým lidem, být jim prospěšní. Kolik lidí dnes, ať už vezmeme v potaz politickou či podnikatelsko-manažerskou scénu, chce opravdu svou funkcí sloužit druhým lidem? Takový člověk by mimochodem byl brán spíše za směšného snílka. Vládne nám sobectví a to je mor jak pro společnosti, tak pro skutečně pozitivního lídra.

5. Slabé komunikační schopnosti – je to až paradox, vzhledem k faktu, kolik školení a kurzů na oblast soft-skills máme dnes k dispozici. Zdá se tedy, že komunikační trénink není tou nejlepší cestou k tomu, jak zlepšit své komunikační dovednosti. Co tedy dělat? Obávám se, že má odpověď Vás neuspokojí. Je třeba rozšířit slovní zásobu. Tedy hodně číst. Mít zkrátka načteno. Člověk, který bude mít v aktuální slovní zásobě cca. 3.000 slov logicky nemá šanci proti tomu, který má slovní zásobu na úrovni 10.000 slov. Průzkumy ukazují, že se slovní zásobou jsme na tom špatně. Kolik z nás dosahuje aktuální zásoby alespoň 5.000 slov? K tomu, když se pak přidá trénink komunikačních dovedností, můžeme se bavit o tom, že se posouváte coby skvělý řečník a komunikátor výrazně dopředu. Čili nikoliv televize, ale knihy jsou cestou...

Autor článku

Obsah byl připraven ve spolupráci

Zaujal Vás tento článek? Objednejte si služby tohoto dodavatele na EduCity.cz a jako členové Klubu EduCity můžete získat něco navíc.

Komentáře k článku

Tento článek zatím nikdo neokomentoval. Přidejte komentář jako první.
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace