V jedné z kultovních scén filmu Marečku, podejte mi pero! se ptá profesorka studenta Svátka na historický význam parního stroje. Svátek nervózně přešlapuje a vypraví ze sebe jen jednu větu. Následuje dialog, do něhož se zapojí studenti Šlajs a Tuček.
Šlajs: Prosím, on se vám stydí říct, že musí chodit.
Profesorka: Chodit? A kam?
Tuček: On Svátek je zvyklý při přemýšlení chodit. Jak nemůže chodit, tak ho nic nenapadne.
Svátek: Já pracuji v odbytu, a když diktuji dopisy, tak musím chodit.
Profesorka: Tak vystupte do uličky a pochodujte si, když vám to pomůže.
Vzorec takzvaného motorického učení není nic nového. Některým lidem zkrátka při učení více vyhovuje, když se pohybují. Stejně nám pohyb pomáhá i při kreativním myšlení. Dokazuje to nejen Svátek při studiu a diktování dopisů, ale i aktuální výzkum psychologů z americké Stanford University.
Studie s názvem Give Your Ideas Some Legs: The Positive Effect of Walking on Creative Thinking potvrdila, že kreativní myšlení při chůzi dosahuje o 60 % lepších výsledků, než když sedíme. Rozhodujícím faktorem přitom není prostředí, v němž se pohybujeme, ale samotný pohyb při chůzi. I autory studie překvapily stejně kreativní výsledky dosažené v případě respondentů, kteří se procházeli venku na čerstvém vzduchu a respondentů, kteří chodili na pohyblivém pásu uvnitř místnosti s prázdnými stěnami.
Studie provedla celkem čtyři experimenty, do kterých se zapojilo 176 studentů. Jejich úkolem bylo sedět nebo se procházet uvnitř nebo venku. Část respondentů se zúčastnila testu, při němž seděli v kolečkovém křesle a pohyboval s nimi jiný člověk. Zároveň vyplňovali testy zaměřené na kreativní myšlení. Závěr jasně ukázal, že nejkreativněji uvažujeme při chůzi a ještě několik minut poté, když se posadíme. V případě uvažování, které vyžaduje soustředění za účelem nalezení jediné správné odpovědi, však chůze není tak prospěšná. Ideální je chodit, když potřebujete získat nový pohled na určitou věc nebo zcela nový nápad.
Také se vám lépe přemýšlí, když chodíte?
-kk-